Roman Hlaváč

Roman Hlaváč se narodil 29.7.1925 v Praze v rodině filmového scénáristy Josefa Hlaváče /1894-1973/. Za okupace se podílel na odbojových aktivitách skupiny Předvoj a po roce 1945 byl přijat ke studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V době studií byl současně tajemníkem Filmového uměleckého sboru při Ministerstvu informací ČSR. Od roku 1948 byl se stal dramaturgem a scénáristou Československého státního filmu ve studiu Barrandov. V roce 1949 společně s Miroslavem Drtílkem, Lubomírem Možným a Jiřím Sequensem napsali scénář k hranému dokumentárnímu filmu Dnes o půl jedenácté /1949/ - rež. Jiří Slavíček. V roce 1951 nastoupil povinnou vojenskou službu u Československého armádního filmu a podílel se na řadě scénářů, převážně dokumentárních filmů, které byly podle požadavku Ministerstva národní obrany ČSR zčásti i Ministerstva vnitra ČSR natáčeny. Vedle výukových filmů a výslovně propagandistických vznikl i poměrně slušný počet filmů s kvalitními scénáři a režijním zpracováním. Krátce po příchodu do řad armády Roman Hlaváč společně s Kirilem Ilinčevem vypracoval scénář k filmu Cesta ke štěstí /1951/ - rež. Jiří Sequens, kterým se zařadili mezi mladé talenty, které armádní film v té době soustředil do svých řad - František Vláčil, Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa, Zbyněk Brynych, dramaturgové a scénáristé Vratislav Blažek, Lubomír Možný, Jaroslav Klíma, kameramany Jan Čuřík, Josef Illík, Jiří Tarantík a další. V roce 1955 odešel Roman Hlaváč do civilu, ale jako civilní zaměstnanec pracoval nadále jako dramaturg a scénárista u Československého armádního filmu. Jeho scénáře jsou spojeny s dokumentárními filmy - Alexandrovci u nás /1951/, Neprojdou /1952/, Československá nemocnice v Koreji /1955/, Dopis příteli /1957/, Dva muži a balón /1959/, Kyjevská vzpomínka /1959/, Agent K. vypovídá /1961/, Svědectví /1961, rež. Ivo Toman a Pavel Háša/, Raport /1966/. V roce 1964 byl podle Hlaváčova námětu i scénáře natočen hraný dokument Daniela /1964, rež. Pavel Háša/. Posledním dokumentárním filmem, natočeným na základě scénáře Romana Hlaváče, byl film Devět kapitol ze starého dějepisu /1969, rež. Pavel Háša/. Ještě v době, kdy byl civilním zaměstnancem Československého armádního filmu, spolupracoval na řadě dramatizací literárních předloh - podle V. P. Někrasova to byl Seňka dezertér /1958, rež.František Filip/, Strach /1965, rež. Jan Matějovský/, Smrt a blažená paní /1966, rež. Antonín Moskalyk/, podle předlohy Marka Twaina Dobrodružství Huckleberryho Finna /1966 , rež. Václav Hudeček/. Od roku 1968 až do své předčasné smrti byl stálým scénáristou i dramaturgem v Československé televizi - jako dramaturg se podílel na mnoha inscenacích. Nezapomenutelná byla televizní adaptace podle A. P. Čechova Švédská zápalka /1983, rež. Jiří Svoboda/ a posmrtně uvedená adaptace kriminální drama podle Maj Sjöwall - Záhada zamčeného pokoje /1986, rež. Pavel Háša/. Byl rovněž autorem mnoha původních televizních her - Případ/1968, rež. Jaroslav Dudek/, Zajatec šílenství /1971, rež. Jaroslav Novotný/, Svědkové obžaloby /1974, rež. Jaroslav Novotný s Pavlem Hášou/, Banální situace /1976, rež. Pavel Háša/, Milostný poločas /1982, rež. Pavel Háša/, Dvě noci s císařem /1984, rež. Pavel Háša/. Rovněž přepracoval pro divadelního provedení svou původní televizní hru Zajatec šílenství pro Národní divadlo v Praze, která byla zde hrána pod názvem Zvláštní řízení. Roman Hlaváč zemřel náhle 7.5.1985 v Praze. Erkul