Milan Vošmik

Milan Vošmik patřil k první generaci, která absolvovala FAMU v letech 1949 - 1953. Již jako student natáčel krátké filmy: Červené tulipánky aj. Poslední prací na FAMU a i prvním barevným filmem na škole byl příběh beskydského chlapce vyprávějící o životě: Matúš(1953). O něco málo později začal spolupracovat Československou televizí jako režisér divadelních představení. V roce 1957 se stal řádným členem režisérů barrandovského studia. První hraný, celovečerní film byla Honzíkova cesta (1956) podle oblíbené dětské knihy od Bohumila Říhy. Film byl rovněž určen především pro dětské diváky a dodnes patří mezi nejlepší dětské filmy. V roce 1959 natočil Vošmik s dětským představitelem Míšou Stanincem povídku ze života v pohraničí s názvem Bloudění. Povídka byla uvedená v kinech pod názvem Vstup zakázán. Námětově i režijně zpracoval špionážní příběh pro děti Zpívající pudřenka(1959). Byl to pokus o moderní dobrodružný film. Film Zlé pondělí byl spíše pro dospělé diváky o problémech dětí. Návrat k tvorbě pro děti Milan Vošmik uskutečnil Pohádkou o staré tramvaji a příběhem ze života malé školačky: Anička jde do školy. O rok později následovala dětská veselohra Táto, sežeň štěně (1964), která dokonce přivezla Stříbrnou medaili z Benátek. Sympatický psycholog - kriminalista Martin byl tak úspěšný, že s ním byly natočeny čtyři filmy: Volejte Martina (1965), Martin a červené sklíčko, Martin a devět bláznů, U telefonu Martin. Posledním filmem, kterým se s diváky rozloučil byl snímek Na Žižkově válečném voze (1968), neboť předčasně zemřel ve věku 39 let. Byla to velice krutá ztráta pro dětský film.