Ivan Gariš

Narodil se v Jihlavě v rodině brusiče skla. Po základní škole, kterou absolvoval ve své rodné Jihlavě, navštěvoval již Ivan Gariš v jinošském věku v letech 1939 až 1940 obchodní školu v Jihlavě. Svá studia ještě doplnil o vyšší stupeň na obchodní akademii v Pelhřimově v letech 1941 až 1944. Stejně jako jiní mladí lidé jeho věku musel i Ivan Gariš nastoupit do totálního pracovního nasazení. V jeho případě se jednalo o Staré Hory u Jihlavy /1944–45/. Hluboce otřesné zážitky a bezprostřední pocit ohrožení života jej vedly k tomu, že od roku 1945 pracoval ve zpravodajských orgánech Zemského odboru bezpečnosti v Brně a nakonec i ve Státní bezpečnosti. Zde se podílel na budování do té doby neexistující agenturní sítě v nekomunistických státech. Po únoru 1948 byl převelen do Prahy. Na podzim roku 1949 byl zařazen do sledovacího útvaru StB. V tomto útvaru byl od roku 1950 zástupcem velitele 5. sektoru StB určeného ke sledování. Útvar plnil různé úkoly spojené se sledováním, ale také zabezpečení vládních činitelů, především vlády a presidenta. Podílel se na vytvoření fiktivní státní hranice na československém území a řídil zatýkání těch, kdož se pokusili o přechod státní hranice. Akce Kámen byla úspěšná a dostala jej do popředí. Jako velitel útvaru Modřín se plněním velitelských úkolů podílel na řešení vnitrostranického mocenského konfliktu. Je známo, že osobně zatýkal přední funkcionáře tehdejšího vedení KSČ Otto Šlinga a Rudolfa Slánského. Byl typickým idealistou a dravou osobností, čímž se jen zařadil do skupiny jemu podobných, kteří plnili úkoly strany. Nečekaně byl za tyto služby oceněn tím, že byl v roce 1951 jmenován zástupcem velitele hlavního velitelství StB. V následujícím roce se stal prvním náměstkem ministra vnitra, jemuž podléhaly útvary Sboru národní bezpečnosti. Garišovi byl v roce 1953 za věrné služby udělen Řád republiky „za obětavé a úspěšné plnění úkolů při likvidaci protistátního spikleneckého centra“, tedy tzv. Slánského skupiny. V březnu 1956 byl ukončen jeho služební poměr a byl propuštěn. Pracoval pak jako vedoucí bezpečnostního oddělení SONP Kladno. V roce 1963 byl odsouzen k šestiletému vězení za své činy ve vedení StB a v této souvislosti mu byla odňata hodnost plukovníka. Již v roce 1964 byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. V rodné Jihlavě byl jen krátce zaměstnán jako dělník a ještě téhož roku se vrátil do Prahy, kde pracoval v dělnické profesi u Geologického průzkumu. Byl také jistou dobu reklamním pracovníkem Čs. Cirkusů a v letech 1965 až 1969 vedoucím dopravy národního podniku Drogerie Praha. Od roku 1969 se jeho společenská pozice mění, jelikož se stal vedoucím odboru podniku zahraničního obchodu Škoda-export. Do důchodu odešel v roce 1984. Předválečné literární pokusy, kdy uveřejňoval své první básně v Studentském časopise, rozhodně nenaznačovaly, že by se chtěl ve svém životě prosadit jako literární autor. Po válce ve své zálibě pokračoval zejména v denících Práce, Svoboda a později i v týdeníku Mladý svět. Při jistém nedostatku literátů, kteří by navázali na schematičnost a jednotnost koncepce změněné kinematografie po roce 1969, pokud jde o dramaturgii a scénáristickou práci, byl talent Ivana Gariše plně využit a stal se spoluautorem řady filmových scénářů, mnohdy i na základě jeho literární činnosti. Zahájil filmovým scénářem k filmu Člověk není sám /1972, rež. Josef Mach, nám. + sc. Ivan Gariš + Josef Picek a Josef Mach/, Cesty mužů /1972, rež. Ivo Toman, nám i sc. Ivan Gariš + Josef Picek a Ivo Toman/, Noc oranžových ohňů /1974, rež. Zbyněk Brynych, nám.+ sc.Ivan Gariš + Zbyněk Brynych/, Kdo přichází před půlnocí /1979, rež. Zbyněk Brynych, nám.+ sc.Ivan Gariš + Zbyněk Brynych/, Buldoci a třešně /1981, rež. Juraj Herz, nám.+ sc. Ivan Gariš + Juraj Herz/. V tomto filmu se stal z Gariše filmový herec a ztvárňuje roli mafiána. Následují: Akce v Istanbulu/1975, rež. Vladimír Čech, podle stejnojmenné románové předlohy Ivana Gariše a též scénáře+Vladimír Čech+ Zbyněk Brynych/. Je také autorem televizních filmů Dnes v noci hvězdy nezhasnou /1979, rež. Evžen Němec/, cyklu televizních komedií Šéfe, to je věc!, Šéfe, vrať se!, Šéfe, jdem na to!, Na dvoře je kůň, šéfe! a V tomhle zámku straší, šéfe! /1982, 1984, 1984, 1988, 1989, rež. Hynek Bočan/ a seriálu Ve znamení Merkura /1978, rež. František Filip/, Případy podporučíka Haniky /1989, vysíláno 1992, rež. Dušan Klein/ a Případ pro zvláštní skupinu /1989, vysíláno 2003, rež. Jaroslav Dudek/. Ivan Gariš zemřel v Praze v roce 1996 ve věku 73 let. Erkul