Boris Andrejev

Herec Boris Andrejev - národní umělec SSSR (1962.) Stalinova cena v roce 1948 za "Vyprávění o sibiřské zemi " a 1950 za "Pád Berlína ") Vítěz Všesvazového filmového festivalu v kategorii "Ocenění pro herce" za rok 1959. Kdo by před pár desetiletími neznal Borise Andrejeva. Kdo by neznal toho bručounského chlapíka s duší dítěte. Kdo by neznal toho dobrosrdečného a spolehlivého parťáka... Boris Fjodorovič Andrejev se narodil v Saratově, 9.února 1915 do prosté dělnické rodiny. Dětství a jinošská léta prožil náš budoucí herec ve městě Atkarsku na Volze. Po ukončení sedmiletky Boris Andrejev začal pracovat jako montér v továrně na kombajny.Protože v podniku existoval dramatický kroužek,každého napadne, že se tam Andrejev přihlásil.Taky, že ano. Jak už to tak bývá, všiml si tam Andrejevova talentu I. Slonov a pozval jej do odborné školy u „Saratovského divadla“, kterou Andrejev s úspěchem dokončí v roce 1937. V letech 1936-1939 – je hercem Saratovského činoherního divadla pojmenovanovaného podle Karla Marxe, pak následuje – Divadelní studio filmových herců v Moskvě. Co se týká filmování, s tím začne v roce 1939. Hrál ve více než 50 filmech, četl texty v dabingovém studiu prodokumentární filmy, namlouval animované filmy. Debutoval rolí Nazara Dumy ve filmu Ivana Pyrjeva "Traktoristi", kde se náš herec neztratil mezi již dobře známými hvězdami sovětské kinematografie. Pak přišla role Charitona Baluna ve filmu "Velký život" (1 díl byl natočen - 1939, 2.pak až v roce 1958). Začíná vytvářet současného člověka, navenek drsného a jednoduchéh, ale neznájícího kompromisy, prostě obyčejného chlapa. Andrejev svými postavami líčí duchovní šíři ruské povahy. V roce 1943 přišel legendární film "Dva bojca" u nás v roce 1946 uváděný jako „Dva kamarádi“. Byl vytvořen v průběhu Velké vlastenecké války, a měl zjevně za cíl zvýšit bojového ducha vojáků a civilistů, což dělaly nakonec všechny strany válečného komfliktu. Je to příběh o přátelství Arkadije Dzjubina (Mark Bernes), veselého, temperamentního a odvážného mladého muže z Oděsy a Sašky Svincova – přezdívaného „Saša z Uralmaša“. Boris Andrejev je tam plný humoru, laskavosti, a kamarádského chápání problémů svých spolubojovníků. Tento snímek se hraje do dnešních dnů a v ruských televizích se reprízuje každou chvíli. Během války přišlo několik dalších filmů s Andrejev - "Malachovská mohyla", "Já - Černomorec - kde hraje vždy statečného a odvážného sovětského vojáka. Ve slavném filmu Ivana Pyrjeva z roku 1949 „Kubánští kozáci“vytváří pro sebe typickou roli, venkovského chlapíka Féďi Gruši, trošku bručounského, ale veskrze dobráckého hromotluka. Stejný rok přinese na plátna kin další slávou opředený film kterým je „Pád Berlína“ tam hraje hlavní roli Alexeje Ivanova. V roce 1954 se dostal na plátna biografů film Josifa Chejfice "Velká rodina". Tento film, je rozdělen na dvě části. Protagonista v první části se podílí na stavbě lodi. A lidé jsou tam důležití pouze tím, že existují. Vedou se tam rozvláčné debaty o nýtech a šroubcích pod portrétem Stalina. A najednou, někde uprostřed filmu se začnou objevovat v tehdejším filmu nemyslitelné věci. Výrobní proces pomalu ustupuje do pozadí, a lidé začínají žít normálním životem a lidé přemýšlí o otázkách, které pro hrdiny sovětské kinematografie neexistovaly dvacet let. V tomhle filmu Anrejev hraje roli Ilji Matvejeviče Žurbina. V roce 1956 získal Boris Nikolajevič Andrejev hlavní roli v příběhu "Ilja Muromec. Tento film byl v mnoha ohledech výjimečný. Byl to první sovětský širokoúhlý film. Navíc je jedním z největších domácích filmů a je také zapsán v Guinessově knize: například pro 11 tisíc koní. Mnoho dosud neznámých (v tom čase bezkonkurenční) způsobů v maskování ve filmových tricích a speciálních efektech. V tomto filmu Andrejev vytvořil obraz ruského hrdiny, měnící pluh na meč, aby se mohl bránit zlu.Nedokáži si představit, že by postavu Ilji Muromce hrál někdo jiný. Rokem 1960 se Boris Andrejev se přehrává do rolí příznačných pro svůj věk. Třebas emocemi prodchnutou a nabitou rolí Lazara Baukina ve filmu "Krutost" (1959) a nevrlého loďmistra Zosima Semjonoviče Rosomacha ve filmu Georgije Danelije "Cesta k molu" (1962). Hraje Vožaka ve filmu Samsona Samsonova "Optimistické tragédie" (1963) podle stejnojmenné hry Vsevolda Višněvského. Na základě téhle role byla mu udělena Státní cena. V roce 1973 si zahraje Johna Silvera ve film „Ostrov pokladů“. Filmová kariéra Borise Andrejeva se uzavírá 1982. Rokem, kdy „Národní umělec SSSR“ a jeden z nejoblíbenějších sovětských herců svojí doby umírá...