Karel Michal

Spisovatel a dramatik Karel Michal, vlastním jménem Pavel Buksa, jenž - ač ne místní rodák (narodil se 28. 12. 1932 v Praze - Vinohradech) - tvořil všechna svá díla na Zbraslavi, kde žil 10 let (1958 - 1968) v domě čp. 456/31 na Zbraslavském náměstí. Maturoval v roce 1951 na vinohradském gymnáziu. Byl odmítnut při přijeti na studium medicíny s poukazem, že je dříve třeba, aby jako syn z buržoazní rodiny, se nejdříve sžil s dělnickou třídou. Odchází nejdříve do Ostravy, kde posléze působí jako geometr u správy dolů. Když zde podal jistý zlepšovací návrh, získává v roce 1953 povolení k přijetí na lékařskou fakultu v Praze. Tu však nedokončuje po třech letech studia pro neúspěch při politických zkouškách. Proto v roce 1956 nastupuje vojenskou službu. Po návratu z ní pracuje postupně jako správce jízdárny, dlaždič a pomocný dělník. Počátkem šedesátých let s postupujícím uvolněním pak jako dramaturg Filmového studia Barrandov, spolupracovník redakce měsíčníku Plamen a konečně jako literární kritik Literárních novin. Byl i členem Svazu Československých spisovatelů a Svazu čs. filmových umělců - vše pochopitelně do srpna 1968. Po avízu, že mu hrozí zatčení - režim mu neprominul zejména knihy "Bubáci pro všední den", "Krok stranou" a scénář k filmu "Bílá paní" - , proto urychleně v posledním týdnu záři 1968 emigruje i s manželkou Violou Fischerovou do Švýcarska, kde se usazuje v Basileji. Veškerá literární historie normalizačního období zachovává o Karlu Michalovi jako spisovateli a dramatikovi a o jeho tvorbě, jednoznačně disciplinované mlčení. Debutoval r. 1960 v časopise Plamen krátkými aforistickými prózami s tituly: Elegie, Rapsodie a Tragedie. Dále publikoval v Hostu do domu a v Literárních novinách. Následovala politicky inkriminovaná detektivka "Krok stranou" (1961 Naše vojsko, vyjde znovu letos - 2009 - v Mladé frontě), pak sbírka jinotajných povídek "Bubáci pro všední den" (1962 Čs. spisovatel), z nichž Bílá paní zpracována pro film 1962 za režie Zdeňka Podskalského. Konečně citovaná historická povídka "Čest a sláva" (1966 Naše vojsko a zfilmována l968 za režie Hynka Bočana). Předposlední obsáhlá sbírka povídek "Gypsová hlava" (1967 Odeon) je doplněna i o dříve vydané práce. Poslední je nostalgická meditace "Tak to na světě chodí" (1967 v Dilii). Z dramatických děl vedle Bílé paní, Čest a slávy zůstal v rukopise dramatický přepis Vančurovy "Hrdelní pře" z r. 1968. Z exilové tvorby připomeňme jen dvě práce, mající návaznost na jeho tvorbu doma, a to "Rodný kraj" 1977, vizionářské to reminiscence k některým postavám našich dějin a filosoficko-sentenční prolog, adresovaný Švýcarským spoluobčanům. Obě vyšly v kolínském Indexu a přeloženy i do němčiny. Registrátorem a recenzentem jeho exilové tvorby nebyl nikdo menší než známý novinář A. J. Liehm v Tigridově "Svědectví". Podrobnější přehled jeho exilové tvorby včetně německy psané, a to zejména jeho tří základních děl (Bílá paní, Bubáci pro všední den a Čest a sláva) byly postupně přeloženy do mnoha jazyků, dokonce i do estonštiny a islandštiny) a dosáhly statisícových nákladů. Tím bezesporu přesáhl jako autor mezinárodní věhlas dosavadních zbraslavských literárně působících občanů. Ve Švýcarsku publikovaná tvorba mu vynesla mimo jiná uznání i čestné členství Svazu švýcarských spisovatelů. Její výčet by přesáhl rámec této kommemorace, stejně tak i vylíčení jeho působení v exilových organizacích. Umírá 30. června 1984 v bazilejském exilu, kde působil na tamním gymnáziu jako profesor historie, latiny a řečtiny, v marné touze po možném návratu do vlasti, kterého se nedočkal. Ostatky spisovatele Karla Michala byly v roce 2008 převezeny do Čech a 12. října téhož roku uloženy na zbraslavském Havlíně.