Dušan Blaškovič

Slovenský herec Dušan Blaškovič se narodil v roce 1930 v Dubnici nad Váhom. Po maturitě se rychle rozhodl pro herectví. Byl přijat po zkouškách na bratislavskou VŠMU. Již v době studií získal své první angažmá v činohře Nové scény v Bratislavě /1953-1954/. Po absolvování u profesorů Jozefa Budského /1911-1989/ a Karola Zachara /1918-2003/ nastoupil do Krajského divadla v Nitře, ve kterém dozrál do představitele mužných a sebevědomých typů a byl považován za ideálního herce s jasnými rysy psychologicko-realistického herectví. V roce 1962 se vrátil do Bratislavy, již jako vyzrálý činoherní herec, na Novou scénu, aby se po získání dalších hereckých zkušeností stal uměleckým šéfem činohry počínaje rokem 1971 až do roku 1975. Od roku 1982 byl členem činohry Slovenského národného divadla v Bratislavě. Z rolí, které měl jednak rád, a které během své rozsáhlé hereckého působení ztvárnil, patří role Oronta v Misantropovi, Prozorova v he hře Tři sestry, Polonius v Hamletovi, Serebrjakov ve Strýčku Váňovi. Před filmovou kamerou debutoval v roli jednoho z hlavních iniciátorů vzpoury slovenských vojáků v dramatu Palo Bielika Štyridsaťčtyri /1957/. Ve filmu i v televizi vytvořil desítky různorodých charakterních i komediálních postav, jako i postav dobráckých i drsnějších typů. Často hrál i ve filmech českých režisérů v Blumenfeldově psychologickém dramatu Křižovatky /1959/, ve Weissově dramatu /Zbabělec - 1961/, v Helgeho partyzánské baladě Bílá oblaka /1962/,v Moskalykově satiře Délka polibku devadesát /1965/, v Jirešově biografickém dramatu … a pozdravuji vlaštovky /1972/, v roli plukovníka Apise v Bulajičově historickém dramatu Sarajevský atentát /1975/, v detektivce Dušana Kleina Sázka na třináctku /1977/, v Sirového Hrozbě /1978/, v Soukupově Drsné planině /1979/ a naposledy jako ředitel školy v Balajkově komedii určené pro dětského diváka Pětka s hvězdičkou /1985/. Šlo o umělce, který svými životními zkušenostmi inklinoval k levici. Je otcem herečky Ľubice Blaškovičové (* 1955). Erkul