Jaroslav Havlíček

Rodák z Jilemnice v Podkrkonoší Jaroslav Havlíček se narodil 3. února 1896 jako druhorozený syn v učitelské rodině. Po maturitě na jilemnickém gymnáziu v roce 1913 měl zájem o studiu na malířské akademii. Rodiče byli jiného názoru a Havlíček absolvoval po maturitě roční abiturientský kurz při obchodní akademii v Chrudimi. V roce 1913 se společně s bratrem v kamarádském prostředí mladých lidí a uprostřed prázdnin seznámil se svou pozdější ženou Marií Krausovo,u s níž uzavřel v roce 1921 sňatek. Inspirován tímto osobním milostným vztahem napsal jednu ze svých prvních novel Máňa /1925/, poprvé zveřejněnou z pozůstalosti Jaroslava Havlíčka v roce 1981. Na počátku první světové války Havlíček krátce studoval v Praze na vysoké škole obchodní vědy, do doby, než-li byl odveden v roce 1915 do důstojnické školy v Kadani a na podzim v roce 1916 byl odveden na ruskou frontu. Po zranění byl převelen na italská bojiště. Po demobilizaci od roku 1919 se stal úředníkem Živnobanky v Praze a propracoval se až do devizového oddělení. Havlíček jako autor psychologických próz s kontrastním viděním světa, se psaní mohl věnovat pouze v nočních hodinách. V roce 1924 debutoval díky Antalu Staškovi v časopisu Zvon příležitostními reflexními verši. Později přispíval do Národních listů, Lumíra a v Českém slově. Kratší prózy psal v období let 1927 až 1943, které zčásti zůstaly jen v písemné podobě. Pod dojmem z románů ruských spisovatelů Dostojevského a Arcybaševa, napsal v roce 1927 romaneto Jaro v domě /vydáno až v r.1964/. Mezi Havlíčkovy nejznámější literární prozaické práce patří román Petrolejové lampy, který vyšel v roce 1935, nejprve pod titulem Vyprahlé touhy, jak si diktovalo původní nakladatelství. Po částečném přepracování vyšel román s původním názvem Petrolejové lampy až po spisovatelově smrti v roce 1944. V roce 1942 byla vydána novela Synáček, se silnými autobiografickými prvky. Po autorově smrti vyšla z jeho literární pozůstalosti novela Zánik městečka Olšiny/1944, spolu s dalšími povídkami/. Úspěšný byl i román Neviditelný/1937/, ve kterém Havlíček podal mimořádně zdařilou studii šílenství, projevujícího se sebeklamem o neviditelnosti. Po nacistické okupaci Československa Havlíček vydal Havlíček román Ta třetí /1939/, popisující sobectví a závist hlavního hrdiny vůči svému okolí. V roce 1940 vyšel Havlíčkův román Helimadoe, nazvaný podle počátečních slabik jmen pěti dcer podivínského maloměstského lékaře, který je v opozici proti všemu konvenčnímu, ale zároveň trvale vyžadujícího dodržováním pravidel rodinného řádu. Podle povídky Jaroslava Havlíčka Skleněný vrch, napsal Karel Steklý filmový scénář k filmu Barbora Hlavsová /prem.1942, rež. Martin Frič/ v hlavní roli s málo známou plzeňskou herečkou Terezii Brzkovou. Filmového zpracování se dočkal i román Petrolejové lampy /1971, rež. Juraj Herz + sc. Václav Šašek, Lubor Dohnal a Juraj Herz/, v hlavních rolích s Ivou Janžurovou a Petrem Čepem. Filmové zpracování románu Ta třetí /1968, rež. Jaroslav Balík, sc. Jan Otčenášek + Jaroslav Balík/ je méně výrazný oproti divácky přitažlivé adaptaci románu Neviditelný, pod názvem Prokletí domu Hajnů /1988, rež. Jiří Svoboda, sc. Václav Šašek + Jiří Svoboda/. Trvalému diváckému zájmu se těší filmové stejnojmenné zpracování románu Helimadoe /prem.1993, rež. Jaromil Jireš, sc. Václav Šašek + Jaromil Jireš/. Spisovatel Jaroslav Havlíček zcela fyzický vyčerpaný, podlehl 7. dubna roku 1943 v Praze zánětu mozkových blan, ve věku 47 let. Erkul