Viktor Růžička

Viktor Růžička se narodil 10. března 1943, Praha - zemřel 13. února 2014, Praha. Jako student chodil od roku 1959 do barrandovských ateliérů na brigádu k osvětlovačům, od roku 1967 studoval na FAMU katedru kamery a absolvoval v roce 1971. Během studia na Barrandově asistoval svému profesorovi Janu Kališovi při filmech Pražské noci a Případ začínajícího kata; dále Ivanu Šlapetovi - Bylo čtvrt a bude půl; Jiřímu Stöhrovi - Jeden z nich je vrah. Po ukončení studia pracoval jako druhý kameraman zejména u kameramana Jiřího Macháně, s nímž snímal filmy Juraje Herze (Deváté srdce, Panna a netvor, Den pro mou lásku) a Jaroslava Balíka (V každém pokoji žena, Zrcadlení, Stín létajícího ptáčka). Jako hlavní kameraman debutoval při spolupráci s režisérem Vladimírem Sísem na filmu Balada pro banditu (1978), se stejným režisérem dále spolupracoval na divadelně stylizovaných snímcích Blues pro EFB (1980) a Poslední leč (1981). Z dalších známých filmů: Drsná planina (1979), Jen si tak trochu písknout (1980), Tajemství hradu v Karpatech (1981), Jako zajíci (1981), Má láska s Jakubem (1982), Šílený kankán (1982), Straka v hrsti (1983), Prodavač humoru (1984), Zastihla mě noc (1985), Čarovné dědictví (1985), Dva na koni, jeden na oslu (1986), Atrakce švédského zájezdu (1989), Marta a já (1990), Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992), posledním českým filmem byla Nesmrtelná teta (1993). Od počátku devadesátých let začal pracovat v západoněmecké televizi, podílel se na seriálech: Gorila (1991), Vogel a Osiander (1992), Harry a Sunny (1993), Zvláštní tým 5113 (2000), Vyšetřovatel (2001), Big Ben (2002), Sabine! (2004), Případ pro dva (2005-2007), Náš člověk na jihu (2008), Doktor z venkova (2009), Vraždy z Kitzbühlu (2012). V SRN natočil i několik TV filmů a celovečerní film s Wernerem Herzogem Zelená kobra (1987), při čemž strávil deset týdnů v pralesech Brazílie, Kolumbie a Ghany. V české televizi natočil seriál z doby zlatého věku americké němé grotesky Gagman, který režíroval Juraj Herz (1986-87). Zdroj: FP/1990