Stanislav Rudolf

Stanislav Rudolf se narodil do rodiny železničáře a zemědělské dělnice. Narodil se pracovitým a starostlivým rodičům. Své dětství prožil ve městě Železnice, které tento titul obdrželo od samého císaře pána, France Josefa I. v roce 1911. Stanislavův otec zde vedl několik let obecní knihovnu, takže díky tomu měl Stanislav přístup k všelijaké literatuře. Po základní škole studoval na reálném gymnáziu v Jičíně a v roce 1951 složil úspěšně maturitní zkoušku. Rok před tím se vyučil kinooperatérem a připravoval se k studiu na FAMU v Praze. Zkoušku sice vykonal, ale přijat nebyl. Po dobu tří měsíců byl pak zaměstnán ve Výzkumném ústavu rozhlasové a televizní techniky v Praze. Nakonec si zvolil za místo svých dalších studií Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, kterou zdárně dostudoval v roce 1954. Učil na základní škole v Chrašticích na Písecku /1954–56/, kde se stihl ještě oženit, a v Lázních Bělohrad /1960/. Od roku 1956 si zvyšoval svou kvalifikaci formou dálkového studia češtiny na Vysoké škole pedagogické v Praze. Studium ukončil obhajobou diplomové práce - Historie kalendářů jako knížek lidového čtení /1960/. Osud jej přivedl do Brandýsa nad Labem a zde působil jako odborný asistent na Pedagogické fakultě. Poměrně krátce učil na tamní desetileté škole /1965/. V roce 1965 nastoupil jako redaktor do redakce Pionýrských novin /r. 1968 přejmenovány na Sedmičku pionýrů/. Jako pokropený živou vodou se musel cítit s nástupem do redakce v té době v Československu nejúspěšnějšího týdeníku Květy /1970/. Často s jeho redakční prací souvisel počet jeho zahraničních cest. Jezdil po filmových festivalech od Cannes přes Moskvu či Benátky. Od roku 1977 je spisovatelem z povolání s výjimkou , kdy v letech 1982–83 byl zaměstnán jako dramaturg Filmového studia Barrandov. Publikační činnost zahájil rokem 1954 zveřejňováním svých prací v periodikách Osvětová práce, Host do domu, a v dalších letech Tvorba, Vlasta, Zlatý máj, Kulturní tvorba, Pionýrské noviny a Sedmička pionýrů / v r. 1983 na pokračování vycházela povídka Poštolka Siky/, Literatura ve škole, Mladá fronta, Květy /1972 - na pokračování zveřejňována próza pro mládež -Ententýny; 1978 - román Pyžamo po mrtvém; 1982 - román Dny narkózy/, Rudé právo, Mladý svět. Od počátku 90. let píše a zveřejňuje většinou fejetony a povídky v Právu, MF Dnes, Instinktu, Polabském týdeníku TOK, Haló novinách, Vlasty. Velmi plodnou spolupráci s Čs. televizí a Čs. filmem zahájil v 70. letech. Je autorem scénářů televizních her pro mládež Renáta /1970, rež. Věra Jordánová/, Ententýny /1971, rež. Věra Jordánová, scénář + Karel Urbánek, podle stejnojmenné knihy/, Romance pro dlouhých devět let /1974, rež. Vlasta Janečková), Nebezpečí smyku /1976, rež. Ludvík Ráža/, Kam uhnout očima /1977, rež. Libuše Koutná/, Kolombína /1978, rež. Vlasta Janečková/, Rovnice o jedné krásné neznámé /1979, rež. Ludvík Ráža/, Přikázaný směr jízdy /1982, rež. Václav Vorlíček/, Malý vodní had /1986, rež. Libuše Koutná/ aj. Podle Rudolfových próz a současně i scénářů vznikly celovečerní filmy -Metráček /1971, rež. Josef Pinkava, scénář + Jaroslav Petřík a Josef Pinkava/, Údolí krásných žab /1973, rež. Jiří Hanibal, scénář + Jiří Hanibal/, Kopretiny pro zámeckou paní /1981, rež. Josef Pinkava, scénář Jaroslav Petřík + Josef Pinkava/, Operace mé dcery/1986, rež. Ivo Novák, scénář + Ivo Novák/. S režisérem Jaroslavem Balíkem se podílel také na scénáři filmu Atomová katedrála /1985/ podle románu Běh znaveného koně. Prozaické práce Stanislava Rudolfa a na ně navazující televizní nebo filmová zpracování, jsou zaměřeny na děti a mládež nebo rodinu: Metráček aneb Nemožně tlustá holka /1969/, Nebreč, Lucie /1972/, Něžně háčkovaný čas /1973/, Kopretiny pro zámeckou paní /1973/, Údolí krásných žab /1974/, Modrý déšť /1975/, Milionová holka /1976/, román Barvoslepý /1978/, román Pyžamo po mrtvém /1979/, V každém okně Julie /1980/, román Operace mé dcery /1980/, Na semaforu zelená /1980/, román Formule 1 /1981/, Myš dobré naděje /1983/, román Běh znaveného koně /1983/, román Dny narkózy /1983, 1996 již pod názvem Bez narkózy/, Malý vodní had/1984/, román Všechny mé lásky /1985/, Pusinky /1987/, Časová ztráta /1988/, To jsme prosím nebrali /1988/, Petra a Dominik /1991/, Z deníku Pampelišky /1991/, Blíženci /1992/, Konkurz na andělan/1992/, První polovina nebe /1993/, Zatmění srdce /1993/, román Co jsme si říkali k ránu /1994/ je pokračováním První poloviny nebe, Pozor, kočky /1996/, román Moje paličaté IQ /1996/, román Ráj je daleko/1997/, román Jak jsme poslouchali noc /1998/, Budu na tebe čekat, lásko! /1999/, Holkám se nedá věřit? /2000/, fejetóny Zápisník neúspěšného otce /2000/, fejetony Miluji tě, vole! /2007/, fejetóny Z Čech až na konec léta /2008/. Je spoluautorem řady učebnic -Č eský jazyk pro 6. ročník. 1. díl /spolu s E. Beránkovou, H. Hrdličkovou, 1998/, Český jazyk pro 6. ročník. 2. díl /spolu s E. Beránkovou, H. Hrdličkovou, 1998/, Napsali jsme sloh za vás /spolu s M. Procházkou, L. Pytlounem, V. Tenčlem, 2000/. Erkul