Josef Stelibský

Skladatel Josef Stelibský patřil k nejplodnějším autorům filmové hudby a jeho jméno můžeme číst v titulcích bezmála padesáti snímků prvorepublikové a protektorátní éry. Četnost jeho práce pro film vychází z toho, že v této době se největšímu diváckému zájmu těšily přepisy nenáročných operet a divadelních her obohacených o hudební prvky. Právě tyto filmy jsou nicméně populární dodnes, tím pádem jsou i současnému divákovi známé melodie a písně Josefa Stelibského. Disponoval originálními melodickými nápady, které dokázal podřídit dobovým požadavkům na taneční hudbu a některé jeho písně se postupem doby staly nadčasovými záležitostmi. Pocházel ze Vsetína a v Praze začal studovat skladbu na konzervatoři pod vedením dirigenta Jaroslava Křičky. Studium ale nedokončil a vrátil se k rodičům, kteří se mezitím odstěhovali na Slovensko. Své první vlastní písňové kompozice se mu nepodařilo prosadit u nakladatelů a v roce 1932 se vrátil do Prahy. Začínal jako kapelník v kavárnách, jako pianista našel uplatnění také v orchestrech biografů. Krátce po příchodu do Prahy mu vyšel první valčík Kdo jedenkrát měl někoho rád a byl osloven i pro složení hudebního doprovodu k filmu VĚZEŇ NA BEZDĚZI (1932). Prvopočátky Stelibského skladatelské tvorby pro film jsou spojeny s málo výraznými a dnes již zcela zapomenutými tituly, prosadit se mu podařilo až ve druhé polovině třicátých let, kdy psal hudbu a písně pro několik snímků ročně, převážně komedií. Nejčastěji pracoval s režisérem Miroslavem Cikánem, dále pak s Vladimírem Slavínským nebo Martinem Fričem. Připomeňme například veselohry s Věrou Ferbasovou ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH, 1936; písně Podej štěstí ruku a Koupím ti párek poštovních holubů) nebo FALEŠNÁ KOČIČKA (1937; píseň Falešná kočičko). Dodnes je také známá píseň I kdyby se na mě lidi mračili z komedie PŘÍKLADY TÁHNOU (1939). Ve filmu HOLKA NEBO KLUK (1938) zpívala píseň Dejte si radit Adina Mandlová, což byl poměrně ojedinělý případ, protože jinak byla tato slavná hvězda ve zpěvu dabována. Kromě hudby pro filmy skládal Josef Stelibský také operety (bylo jich celkem 14), které sklízely úspěchy na populárních scénách s tímto žánrovým zaměřením (Tylovo divadlo, Švandovo divadlo, za války pak Divadlo u Nováků). V prostředí operety se také odehrávaly dva filmy z počátku okupace s hudbou Josefa Stelibského a slavnou subretou Jarmilou Kšírovou v hlavní roli (VESELÁ BÍDA, 1939; ŠTĚSTÍ PRO DVA, 1940). Pro tyto dvě hudební veselohry napsal Stelibský dodnes slavné písně Láska brány otevírá a Praha je krásná. Jako skladatel a aranžér se Josef Stelibský za protektorátu podílel také na třech filmech Martina Friče, dvou z nich s Oldřichem Novým (ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1941; VALENTIN DOBROTIVÝ, 1942). Operetní žánr, v němž Stelibský dosahoval největších úspěchů, byl po druhé světové válce v útlumu, doba si žádala jiné pojetí divadla. Krátce po osvobození sice ještě Švandovo divadlo uvedlo Stelibského operetu Děti manéže, napsal také hudbu pro několik dalších filmů, jeho poslední prací byla Slavínského komedie DNES NEORDINUJI (1948). Omezené možnosti uplatnění byly hlavní příčinou, proč se Josef Stelibský v roce 1948 rozhodl pro emigraci. Odešel do Německa a v Mnichově mu rozhlasová stanice Svobodná Evropa nabídla pravidelné vysílání vlastních hudebních pořadů. Jeho ambice ale byly vyšší – znovu skládat pro film, psát operety a vydávat na deskách úspěšné taneční šlágry. V roce 1954 přesídlil Stelibský do Spojených států, kde však narazil především na jazykovou bariéru, obrovskou konkurenci a přidružily se také zdravotní problémy. Všechny tyto faktory pak v konečném důsledku vedly k tomu, že v roce 1962 spáchal sebevraždu. Bylo mu 52 let.