Karel Feix

Filmový producent, scenárista. Narodil se 1.10.1903 v Třeboni. (Rakousko-Uhersko) Zemřel 30.7.1972 v Praze (Československo) Vystudoval obchodní akademii a v roce 1923 se stal zaměstnancem skláren F.Rückel v Bradlu u Nasavrsk. Hospodářská krize propuknuvši v roce 1929 ho vedla k rozhodnutí přesídlit do velkoměsta a hledat nové možnosti uplatnění a tak od roku 1929 do roku 1934 pracoval pro velkoobchod C.M. Šimek jako hospodářský pracovník a mimo to nabýval zkušenosti jako externí poradce a produkční pro různé filmové společnosti. V roce 1934 se stal výkonným ředitelem Filmové a produkční společnosti Nationalfilm. Tato společnost natočila v letech 1930-1945 přes pětatřicet hraných českých filmů a v období protektorátu představovala jednu ze dvou českých firem, které natáčely domácí filmovou tvorbu, kde nalezneme tzv. některé filmové trháky z období let 1939-1945. Z těch, na kterých se Karel Feix podílel jako scenárista, ale spíše vedoucí výroby vynikají nad ostatními filmy svou kvalitou dva a to ,,Městečko na dlani” a ,,Počestné paní pardubické”. Karel Feix nastupoval do funkce ředitele Nationalfilmu za situace, kdy docházelo k proměně organizace tehdejší československé kinematografie a jak uvedl jiný filmový producent Jan Reiter při rozhlasové besedě:,,Ale já jsem řekl, že zastávám výrobce, a u nás, v Československé republice, vlastně jen malého výrobce. Pro nás je film průmyslem, snad uměleckým průmyslem. V soukromém životě mohu být kumštýř, ale v praxi jako obchodník musím se podřídit zájmu svého zákaznictva, a okruh našeho zákaznictva je ohromně široký, jsou to statisíce návštěvníků kin, to není jen několik jednotlivců. To jsou naši zákazníci a pánové promiňte: Náš zákazník náš pán…”*. Musíme si uvědomit všechny tehdejší souvislosti – zavedení režiséři pracovali v zahraničí (K.Lamač, K.Anton) a ti, kteří se zviditelnili na zahraniční scéně – např. Gustav Machatý již dobře tušili, že doma není nikdy tolik peněz, aby se dal natočit velkolepý (resp. drahý film). Za této situace i produkce NationalFilmu musela být nutně podřízena možnostem, které poskytovala doba. V období protektorátu zůstal Nationalfim vedle Lucernafilmu jedinou českou firmou, která točila české hrané filmy i když domácí filmová tvorba podle okupační moci a přání ministra propagandy třetí říše J. Goebelse zaniknout. Nezanikla a ba naopak prožila kvalitativní vzestup. Karel Feix jako ředitel Nationalfilmu si udržel dostatečný odstup od představitelů okupační moci a zapojil se do přípravy reorganizace československého filmového průmyslu po válce (zde lze pouze poukázat, že představa těch, kteří se přímou filmovou výrobou – L.Koldy, Elmara Klose, K.Feixe i Emila Sirotka se pravděpodobně lišila od toho, co se stalo s organizací československé kinematografie v druhé polovině roku 1948, kdy bylo přistoupeno k centralizaci řízení a virtuálně naplánován počet filmů okolo padesáti, což se projevilo v letech 1951 a 1952). Po roce 1945 se Karel Feix stal vedoucím výrobní filmové skupiny, ve které vznikly filmy ,,Muži bez křídel”, ,,Nadlidé” a ,,Nezbedný bakalář”, který se měl již točit za války a měl být do té doby nejdražším českým filmem všech dob.**. Skupina Karel Feix a Zdeněk Reimann působila do roku 1947, kdy výroba hraných filmů byla realizována filmovými výrobnami a za produkci odpovídali produkční. V polovině roku však byly všechny výrobní skupiny zrušeny a do čela nově zřízených skupin byli postaveni vesměs významní režiséři a tak se Karel Feix ocitl jako vedoucí výroby ve výrobní skupině Vavra-Feix. Prvním filmem na kterém se Karel Feix spolupodílel námětem s Jiřím Kalinou, byl film režiséra Josefa Macha ,,Rodinné trampoty oficiály Třísky”. A následovaly další pokusy o komedii v ,,reálněsocialistickém duchu”. Společně s Ivanem Osvaldem napsali scénář i námět pro film režiséra Josefa Macha ,,Racek má zpoždění” (1950) a v roce 1952 opět ve dvojici s Ivanem Osvaldem scénář a námět k filmu ,,Haškovy povídky ze starého mocnářství”, který natočil režisér Miroslav Hubáček. Ve skupině Brož-Feix vzniklo několik filmů, které i dnes patří k těm lepším natočeným v české kinematografii (např. ,,Smrt si říká Engelchen”, ,,Světáci” aj. Literatura: Český hraný film II. 1930-1945. NFA, Praha: 1998. Český hraný film III. 1943-1960. NFA, Praha: 2001. Český hraný film IV. 1961-1970. NFA. Praha: 2004. Kašpar, L.: Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda•kolaborace•rezistence. Libri, Praha: 2007. Knapík, J.: Kdo byl kdo v naší kulturní politice. 1948-1953. Libri, Praha: 2002. Šmída, B.: Jeden život s filmem. Mladá fronta. Praha: 1980. Poznámky: * Co s filmem? (Rozhlasová beseda mezi Janem Reiterem- ředitelem Elektafilmu, ing. Karlem Smržem a Vladislavem Vančurou). Rozhlasový rozhovor vysílaný 26.1. 1934. In: přednášky čs. rozhlasu, svazek 10, redigoval prof. Otakar Matoušek), s. 53-65. ** František Habart. Nezbedný bakalář. Praha v týdnu, roč.I, 28.VI.-4.VII, (1940), č. 10, str. 6. [zpr.]. (Článek o přípravě budoucího natáčení filmu Otakara Vávry ,,Nezbedný bakalář”). ,,Nezbedný bakalář”. Praha v týdnu, Roč. II, 31.I.-6.II. (1941), č. 5, str. 11.[zpr.] ,,Nezbedný bakalář” – Nejnákladnější český film. Náklady na natočení filmu měly dosáhnout v únoru 1941 – 3.450 000 korun. Natáčení mělo započít v druhé polovině února 1941 v hostivařských ateliérech AB Barrandov.