Štěpán Koníček

Hudební talent pozdějšího dirigenta a skladatele Štěpána Koníčka se projevil již v dětských letech. Později se jeho zájem o hudbu prohluboval rovněž v době jeho studia na pražském reálném gymnáziu, když souběžně studoval u prof. Vladimíra Polívky hru na klavír a skladbu. Výsledkem této přípravy byla I. cena v soutěži středoškolských mladých skladatelů v roce 1946, která,mu otevřela po maturitě v roce 1947 cestu ke studiu na AMU, kterou absolvoval souběžně se studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1948 až 1953. Na AMU absolvoval v roce 1951 dirigování u profesora Metoda Doležila a dále prof. Karla Ančerla a dal. Skladbu vystudoval na AMU u profesora Pavla Bořkovce a v roce 1954 završil tak i svá vysokoškolská studia.V roce 1953 na FF UK obhájil disertační práci pod názvem: K otázkám realistické reprodukce a získal tím titul doktora filozofie. V průběhu roku 1951 byl angažován pro Československý rozhlas Brno jako jeho hudební režisér. Po roce přešel do Prahy a byl zde asistentem uměleckého ředitele Symfonického orchestru Hlavního města Prahy FOK v letech 1952 až 1956.Počínaje rokem 1956 na dlouhá léta se jeho skladatelské a zejména dirigentské schopnosti uplatnily v pozici dirigenta, později šéfdirigenta Filmového symfonického orchestru, která se uzavřela v roce 1991 v souvislosti s jeho odchodem do důchodu. S dirigováním a komponováním nepřestal ani potom a věnoval se mu až do konce devadesátých let minulého století. Svůj procesní život prožila takřka celý ve své rodné Praze, kde se narodil 7. března v roce 1928. Z jeho skladatelského díla je možno připomenout hudbu pro balet Meluzina /1951, provedeno koncertantně/; 1.smyčcový kvartet /1952/; cyklus písní Struny ve větru; Stabat Mater pro violu a smíšený sbor /1979/ aj. Podstatnou částí hudebního díla a realizací tvoří jeho dirigentská činnost, kdy bylo pod jeho vedením v rozmezí padesátých a šedesátých let minulého století provedeno mnoho hudebních kompozic určených jak pro celovečerní, středometrážní nebo i krátkometrážní filmy.Od konce 60. let se jako skladatel zaměřil na komponování hudby převážně pro slovenské filmy. Jako hudební autor se uplatnil i skládáním scénické hudby: Robinson;Vodník Mařenka; Jak zkrotit saň a dal. Pro mnoha divadla, včetně divadel oblastních, komponoval vždy v součinnosti s tamními režiséry, jako např. divadla v Příbrami, Karlových Varech, Liberci, Černé divadlo, Realistické divadlo aj. Z filmové autorské hudby je možno uvést v jeho filmovou hudbu k českém filmovému dokumentů Klíč k hudbě, a krátkometrážních děl Lhář /1957/ a Perlový náhrdelník /1965/. Jeho skladatelský rukopis se objevil i v dlouhometrážní hrané tvorbě, když skládal pro slovenskou kinematografii, zejména spolupracoval s režiséry Dimitrijem Plichtou, Miroslavem Horňákem, Lúdovítem Filanem a dal. Pro film režiséra Antonína Kachlíka – Kouzelníkův návrat /1984/ složil svou první a jak se ukázalo i poslední filmovou hudbu k českému celovečernímu filmu. Jako dirigent se uplatnil např. u českých celovečerních filmů jako: Páté kolo u vozu; Král Šumavy; Šíleně smutná princezna; Limonádový Joe aneb Koňská opera a dal. Dirigoval či skládal hudbu i pro četné zahraniční produkce např. Útěk ze zlaté země; Portrét dámy; Devátá brána a dal. Obsáhlé je i Koníčkovo hudební dílo pro Československou televizi, např.: Řeč o Puškinovi; Rok má šest dní; Sladké hry minulého léta; Větrná setba; a mnoho dalších. Skladatel a dirigent Štěpán Koníček zemřel po delší nemoci v Praze 26. května 2006, ve věku 78 let. Erkul