Jaroslav Dufek

Jaroslav Dufek pochází z Brna, jeho otec byl číšníkem v brněnské Akademické kavárně, kde se Jaroslav již jako dítě sblížil s divadelním prostředím, na gymnáziu pak začal sám hrát, pořádal besídky a ztvárnil své první role v Dělnickém divadle. Po maturitě pak jeho cesta logicky vedla na brněnskou JAMU, kde vystudoval herectví (1956). Následovalo desetileté angažmá v Divadle bratří Mrštíků (1956-1966), od roku 1966 je pak předním členem činohry Národního divadla v Brně. Dufkovo zapálení pro divadlo a také celoživotní mimopražské angažmá jsou příčinou jeho nevýrazné filmografie. Poprvé se objevil před kamerou v roce 1964 v menších rolích ve třech filmech (ATENTÁT, 1964; OBŽALOVANÝ, 1964; PRVNÍ DEN MÉHO SYNA). V následujících desetiletích se k filmařské práci Dufek vracel jen velmi zřídka, celkem logicky se pak objevil v brněnské televizní produkci (NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, 1977; později seriály DETEKTIV MARTIN TOMSA, 1996; ČETNICKÉ HUMORESKY, 1997). Jaroslav Dufek působil dlouhodobě také v rozhlase a často v dabingu. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 2002 Cenu Františka Filipovského. Byl také pedagogem na brněnské JAMU. Dufkova divadelní kariéra vyvrcholila Cenou Thálie za postavu statkáře Karamazova v Bratřích Karamazových (1995).