František Škvor

Aktivity skladatele a dirigenta Františka Škvora zasahovaly do mnoha oblastí české hudby, na svém kontě má také kompoziční podíl na několika filmech. Narodil se v chorvatském Varaždíně, který byl tehdy součástí Rakouska-Uherska, jeho otec Josef Škvor byl hráčem na violu a mimo jiné členem orchestru Národního divadla. František Škvor absolvoval gymnázium v Praze na Vinohradech, poté pokračoval ve studiu a dosáhl titulu doktora práv na Univerzitě Karlově. Mezitím se ale i otcovým vlivem začal věnovat hudbě, soukromě studoval hru na klavír u Adolfa Mikeše, v kompozici se vzdělával u skladatele Vítězslava Nováka. V roce 1923 nastoupil František Škvor jako korepetitor do Národního divadla, příležitostně se věnoval i skládání vlastní hudby. S příznivým ohlasem se setkal jeho balet Doktor Faust, který byl uveden v roce 1926. Právě úspěch tohoto díla vedl k tomu, že v následujícím roce byl Škvor jmenován dirigentem Národního divadla a v této funkci působil přes třicet let (1927-1960). Kromě práce v Národním divadle nadále komponoval, například skladby pro klavír, komorní a orchestrální hudbu, výjimečně i opery (Jarní pohádka). S filmem začal spolupracovat ve třicátých letech a debutoval mimořádně kvalitním hudebním doprovodem k Plickovu dokumentárnímu snímku ZEM SPIEVA (1933); některé fragmenty ze Škvorovy hudby k tomuto filmu jsou hrány dodnes. Později několikrát spolupracoval s režisérem Otakarem Vávrou, jejich prvním společným titulem bylo zdařilé melodrama KOUZELNÝ DŮM (1939) s Adinou Mandlovou v hlavní roli. I později František Škvor skládal pro přední režiséry a proslul tím, že zásadně odmítal komponovat pro nenáročné filmy, ať formou nebo obsahem. Cenil si zvláště nabídek, v nichž kromě vlastního autorského vkladu dostal i příležitost upravovat skladby domácích a světových klasiků, což se týkalo především filmů s významnou hudební složkou (HUMORESKA, 1939; ADVOKÁT CHUDÝCH, 1941). Významnou položkou ve Škvorově práci pro film bylo dílo režiséra Václava Kršky, poprvé skládal a upravoval hudbu k životopisnému filmu o houslistovi Josefu Slavíkovi HOUSLE A SEN (1946), později svým skladatelským podílem obohatil další Krškovy historické filmy jako REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), POSEL ÚSVITU (1950) nebo MIKOLÁŠ ALEŠ (1951). Z prací pro jiné režiséry připomeňme například komedii PLAVECKÝ MARIÁŠ (1952) Václava Wassermanna. Z jeho dalších aktivit připomeňme časté vystupování na koncertech, kde jako klavírista doprovázel operní pěvce z Národního divadla. František Škvor zemřel v Praze 21. května 1970 ve věku 71 let. Jako přední osobnost Národního divadla obdržel v padesátých letech od komunistického režimu dvě státní vyznamenání, krátce před smrtí získal titul Zasloužilého umělce (1969).