Jakub Arbes

1/ STRUČNÝ ŽIVOTOPIS Spisovatel a novinář Jakub Arbes se narodil v Praze na Smíchově dne 12. června roku 1840. Vystudoval reálné gymnázium a poté začal studovat na technice, kterou ovšem nedokončil a přešel na novinářskou činnost. Nejprve pracoval v časopise Hlas, později se stal redaktorem Národních listů, kde působil od roku 1868 do roku 1873. V literárních hnutích 19. století se řadí k Májovcům. V době ostrých státoprávních bojů poslední čtvrtiny 19. století byl dokonce vyšetřován, souzen a vězněn. Po nuceném odchodu z Národních listů se do konce života živil literární činností. Pokusil se také vydávat satirický časopis ŠOTEK, do něhož ilustrace kreslil Arbesův přítel Mikoláš Aleš. Výjimkou bylo období v letech 1876 – 1879, kdy působil jako dramaturg Prozatimního divadla. Zemřel taktéž v Praze na Smíchově dne 8. dubna roku 1914 a je pochován na hřbitově Na Malvazinkách. 2/ MYŠLENKY ARBESOVA DÍLA a) PUBLICISTIKA: Jakub Arbes byl velmi plodný publicista. V jeho kulturněhistorických statích se prolíná publicistika s beletristickým záměrem. Význačným rysem těchto črt je autorův zájem o psychologii umělecké tvorby a o životní osudy umělců, sem patří např. Z DUŠEVNÍ DÍLNY BÁSNÍKŮ, ZÁHADNÉ POVAHY, NESMRTELNÍ PIJÁCI. Zobrazil v nich některé významné osobnosti světové literatury (Poe, Hugo, Dickens, Turgeněv, Zola). Z domácích postav napsal studii osobnosti Karla Hynka Máchy. B) ROMANET: Nejhodnotnější částí Arbesovy tvorby je literární útvar ROMANET. Jedná se o románovou skladbu menšího rozsahu, v níž prostupují děj úvahy vědecké, filozofické a sociální. V Arbesových romanetech se objevuje tajemná záhada, která vypadá jako nadpřirozený jev. Záhada je objasňována vědeckým výkladem nebo domněnkou. Jsou zde neobvyklé situace, výstřední hrdinové se ocitají uprostřed neobvyklých scenérií. Lze zde objevit spoustu romantických rysů, avšak Arbes není romantikem, neboť je důsledným deterministou (determinismus = filozofické učení o tom, že všechny jevy na světě jsou nutně příčinně podmíněny). Patří sem např. tato díla: ĎÁBEL NA SKŘIPCI, UKŘIŽOVANÁ, ZÁZRAČNÁ MADONA, SVATÝ XAVERIUS – v těchto romanetech vítězí rozum nad náboženskou vírou. ŠÍLENÝ JOB, ADVOKÁT CHUĎASŮ, LOTR GÓLO, ETIOPSKÁ LILIE - v těchto romanetech se Arbes soustřeďuje na problém neuznaného, výjimečného jedince, ubíjeného stísněnými podmínkami a zápasem o existenci. Jsou v nich často vysloveny autorovy osobní pocity a spisovatel jim věnuje pozornost i ve své publicistice. C) ROMÁN: Charakteristickým rysem Arbesových románů je jejich autobiografičnost, radikální sociální názor, racionalismus a filozofický determinismus. Arbes usiloval i o zachycení soudobých problémů a konfliktů. KANDIDÁTI EXISTENCE – tento sociální román vznikl roku 1878. Jsou v něm odraženy myšlenky utopického socialismu. Vystupuje zde skupina mladých idealistů, kteří chtějí uskutečnit myšlenky utopického socialismu v praxi. Jeden z nich se později stane majitelem průmyslového závodu a dovolí svému příteli, aby zkusil uskutečnit své plány. Pokus je však odsouzen k nezdaru, protože v továrníkovi nakonec zvítězí zištný kapitalista. MODERNÍ UPÍŘI – román z roku 1879 vyjadřující myšlenku, že jedinec se může obohacovat jen vykořisťováním jiných. ŠTRAJCHPUDLÍCI – původně se tento román z roku 1883 jmenoval EPIKUREJCI. Zachycuje pražské dělnictvo před rokem 1848. I zde vystupuje postava sociálního reformátora. MESIÁŠ – velký román z roku 1883 je příběhem revolucionáře, který se po několika desetiletích vrací z vyhnanství do vlasti a pozoruje s bolestným údivem, nakolik se národní společnost vzdálila od ideálů, za něž kdysi roku 1848 bojoval. V této postavě patrně J. Arbes vykreslil osud Josefa Václava Friče. ANDĚL MÍRU – poslední Arbesův román z roku 1890, jež je zasazen do venkovského prostředí a hovoří o zhoubném vlivu výhry v loterii na morálku venkovských lidí. Při zpracování čerpáno z těchto publikací: BALAJKA, Bohuš: Přehledné dějiny literatury I., Fortuna, Praha, r. 1995, 3. vydání GALÍK, Josef a kol: Panorama české literatury, Rubico s. r. o., Olomouc, r. 1994, 1. vydání