Vilém Mrštík

Český spisovatel, dramatik (1863-1912) Otec švec, matka švadlena, čtyři bratři. Poslední ročník gymnázia opakoval v Praze. Po maturitě, ve svých dvaadvaceti letech toužil po studiu malířské akademie, ale neměl prostředky. Později se sice zapsal na práva, ale po roce fakultu opustil. Toužil po literatuře, po umění. Učil se rusky a polsky, psal teoretické a kritické články pro časopisy. V šestadvaceti letech se odstěhoval k bratrovi Aloisovi, jenž učiteloval v moravských Divácích u Hustopečí. Procestoval Rusko, byl v Paříži, překládal oblíbené ruské klasiky a francouzské naturalisty. Nejraději se ale vracel do Prahy. Od roku 1904 byl Mrštík ženatý. Ve vlastním domu hledal rozptýlení - založil včelín a nezákonně pálil slivovici. O palírně se vědělo. Někdo ho však udal a to se Mrštíka citelně dotklo. Už dlouho jej trápily chronické žaludeční a jaterní potíže, každoročně se léčil v lázních, ale k nemocem se přidala i cukrovka. Krize vrcholila, Mrštík již nenacházel žádný bod, k němuž by se mohl upnout. Malý zahradní domek, skalpel, řada marných pokusů. Dvě řezné rány vede přes krk, pětkrát míří bodnutí do hrudníku. Nůž už vypadne z ruky, následující hodiny samoty a neskutečné bolesti. Příbuzní ho našli až k večeru. Ležel na zemi, polomrtvý, v kalužích krve. "Nemůžu zemřít," stěžuje si spisovatel. Odnesli ho domů, kde pomalu zemřel.