Yves Mirande

Scénárista, dramatik a spisovatel Yves Mirande patřil k významným tvůrcům francouzské kinematografie první poloviny 20. století. Pod bezmála stovkou filmů je podepsán jako autor scénáře nebo námětu, deset filmů sám natočil i jako režisér. Narodil se jako Anatole Querrec na pařížském předměstí Bagneux a původně dlouhá léta pracoval jako státní úředník, na ministerstvu vnitra to dotáhl až k postu podprefekta. Souběžně se zaměstnáním ve státní správě se od mládí začal uplatňovat jako novinář, později i spisovatel, zalíbení brzy našel v psaní divadelních her. Jeho prvotinou pro divadelní jeviště byla komedie La petite Angele uvedená v roce 1906 v Théâtre des Bouffes Parisiens. Nedlouho nato začal psát i scénáře ke krátkým němým filmům, věhlas si ale stále více získával jako autor divadelních her. S přehledem zvládal různé žánry, především to ale byly veselohry, psal srozumitelným stylem a postupně se vypracoval na žádaného autora pro scény lidovějšího zaměření. Po první světové válce vešel ve známost i mimo Francii a například ve Spojených státech byla zfilmována jeho hra MUŽ V OBLEKU (She Wolves, 1925; ve Francii se tato předloha filmové verze dočkala až v roce 1931). Ještě v němé éře byla ve Francii na filmový pás převedena i jeho populární hra VRÁTNÝ OD MAXIMA (Le chasseur de chez Maxim's, 1927). Ta byla zfilmována znovu v letech 1939 a 1953, nejznámější je ale zatím poslední verze z roku 1976 s Michelem Galabru v hlavní roli. Jako brilantní tvůrce slovní komiky se Yves Mirande v oboru filmové scénáristiky začal významněji prosazovat až po příchodu zvuku, což znamená, že teprve ve třicátých letech pro něj u filmu nastaly skutečné žně. Připomeňme jeho dialogy k francouzské verzi americké veselohry BUSTER SE ŽENÍ (Buster se marie, 1931), kterou slavný americký komik Buster Keaton natočil ve Francii. Zmínku si zaslouží i příběh o koloběhu bankovky vysoké nominální hodnoty TISÍCOVKOVÁ BANKOVKA (Le billet de mille, 1935), který díky svému charakteru krátkých epizod s různým obsazením poskytl prostor pro vystoupení desítek známých herců té doby. Rok 1935 byl vůbec pro Miranda úspěšný, protože tehdy podle jeho scénářů nebo námětů vzniklo celkem deset filmů, z toho dva ve Velké Británii. Mirandovy první pokusy o filmovou režii se odehrávaly ve spolupráci s jinými režiséry, například s Robertem Wylerem realizoval komedii BÁJEČNÝ DEN (La merveilleuse journée, 1932), později točil s René Guissartem nebo Leonidem Moguym. Jeho první samostatnou prací byl muzikál MARKÝZOVY ŽENY (Le grand refrain, 1936), který byl tehdy uveden i v našich kinech. Yves Mirande psal scénáře i na základě divadelních nebo literárních předloh jiných autorů, takovým případem byla například jeho další vlastní režie nenáročné situační komedie BYROKRATI (Messieurs les ronds de cuir, 1937). Ve spolupráci s Georgesem Lacombe pak natočil dva kriminální příběhy (CAFÉ DE PARIS, 1938; ZA FASÁDOU - Derriere la façade, 1939). Poslední Mirandova režie byla ale opět ve znamení nenáročné veselohry s hvězdným obsazením, tentokrát z prostředí zaoceánského parníku (PAŘÍŽ - NEW YORK - Paris - New York, 1940). Za války se se scénářem k filmu L'AN 40 (1940) dostal do konfliktu s německou cenzurou a v následujících letech se proto soustředil na adaptace osvědčených literárních předloh (PLUKOVNÍK CHABERT - Le colonel Chabert, 1943; NOSIČKA CHLEBA - La porteuse de pain, 1949; DVA SIROTCI - Le due orfanelle, 1954), po válce se ale znovu dočkal filmových verzí svých divadelních her (TEN DAREBÁK ANATOL - Ce coquin Anatole, 1952; CUCUROUXOVA RODINA - La famille Cucuroux, 1953). Yves Mirande zemřel v Paříži 17. března 1957 ve věku 72 let. Od roku 1930 byla jeho manželkou herečka a divadelní ředitelka Simone Berriau (1896-1984), která také ve 30. letech hrála v řadě jeho filmů.