Pavel Stránský

Filmy pro nejmenší, v nichž hrála legenda českých dětských hvězd – Tomáš Holý – patří dodnes k těm nejoblíbenějším. Tomášův život a jeho tragický osud se stal námětem mnoha článků v různých publikacích i periodikách. Jeho obrovské herecké nadání a přirozený talent zaslouží i po letech hluboké smeknutí. Spolu s Tomášem se však před kamerou objevovali i další dětští představitelé, z nichž někteří se čas od času objeví v některém ze vzpomínkových pořadů na léta strávená před kamerou, jiní zůstávají zcela v ústraní. O to více si vážíme každého, kdo má ochotu a chuť s odstupem let zavzpomínat na své dětské herecké zkušenosti. Naši redakci Filmové databáze kontaktoval pan Pavel Stránský, jenž zdatně sekundoval Tomášovi Holému v jeho posledním snímku Prázdniny pro psa. Ano, Pavel Stránský byl tím vesnickým „kovbojem“ Jardou, který tolik soupeřil s protivníkem „Pražákem“ Petrem, jehož představoval právě Tomáš Holý. Využila jsem vzácné příležitosti, že se nám pan Stránský sám ozval do naší redakce a s jeho svolením jsem se rozhodla ho „vyzpovídat“. V následujících řádcích Vám předkládáme Pavlovo příjemné vzpomínání na jeho filmovací léta. PRVNÍ FILMOVACÍ IMPULS „Jak jsem se ocitl před kamerou? Bylo to vlastně dílem náhody. Můj tatínek dělal totiž často pořadatele při natáčení různých filmů a také občas pokladníka na Barrandově. Jednou přišel domů s tím, že pan režisér Polák hledá děti na natáčení. Tatínkovo nadšení pro film se přeneslo i na mě a tak jsem se stal součástí různých dětských komparzů,“ začíná své vypravování pan Pavel. Nebylo tedy možné se nezeptat, jak vnímal malý chlapec filmování – bylo to dobrodružství nebo jen povinnost? „Jednoznačně pro mě natáčení představovalo velké dobrodružství i určitou možnost vyhnout se škole, ale pravda je, že většina filmovacích prací probíhala o letních prázdninách, na mém kladném prožitku se ale ani tím po letech nic nezměnilo,“ říká Pavel Stránský s úsměvem. OD KOMPARZU K VĚTŠÍM ROLÍM Pavel Stránský vytvořil před kamerou různé malé i větší epizodní dětské postavičky, nezřídka tvořil součást komparzu. Objevil se např. ve snímcích Adéla ještě nevečeřela, Pan Tau – Od zítřka nečaruji a také televizní inscenace Výhra admirála Kotrby. Na tento úsměvný příběh o bývalém admirálovi na penzi, který touží si zbudovat vlastní loď, ale nemá prostředky na zakoupení motoru, má pan Pavel hezkou vzpomínku: „Pointa tohoto televizního filmu byla skutečně veselá. Hlavní hrdina vyhrál nákup v Jednotě, kterým bylo zboží v hodnotě 10ti tisíc. Za všechny vyhrané peníze si zakoupil láhve sodovky a ty pak vyléval do kašny. A já spolu s dalšími komparzisty jsme mu v tom asistovali. Pan Kotrba poté vrátil láhve, dostal zpět zálohu a zakoupení vysněného lodního motoru již nic nebránilo. Hlavní roli admirála ztvárnil pan Ladislav Pešek, já si nejvíce vzpomínám na pana Rudolfa Hrušínského, jenž představoval dobrého přítele hlavního hrdiny. Pan Hrušínský byl úžasný člověk a moc hezky se ke všem choval. Naučil mne o přestávce hrát mariáš,“ vzpomíná Pavel Stránský na jednoho z našich nejlepších herců. „Po letech, kdy v mém životě filmování vystřídala láska ke koním, jsem se v TJ Jezdec setkal se synem pana Hrušínského, Honzou. Stejně jako jeho tatínek byl Honza a stále je moc fajn člověk,“ dodává Pavel Stránský ke své krásné vzpomínce na dětská léta. REŽISÉŘI A HERCI KOLEM PAVLA STRÁNSKÉHO Zajímám se o další osobnosti, které nějak utkvěly v srdci bývalého dětského herce. Pavel Stránský říká: „Jednoznačně z režisérů se u mne zapsal do srdce pan Jindřich Polák. S dětmi to skutečně hodně uměl. Ale rád vzpomínám na všechny, s nimiž jsem měl tu čest pracovat. Jmenovat musím paní Vošmikovou, skvělého člověka, která se nás dokázala vždy zastat. Pokud jde o herecké kolegy, i přes rivalitu ve filmu, byl Tomáš Holý v civilním životě můj dobrý kamarád. Vzpomínám na něho jako na skutečného dobráka od kosti a takového nepsaného vůdce, jenž nám ostatním pomáhal, ke všem se hezky choval a hlavně miloval koně stejně jako já.“ PRÁZDNINY PRO PSA I V SOUKROMÉM ŽIVOTĚ „Byly to nejkrásnější prázdniny, co jsem zažil,“ pokračuje pan Pavel ve vypravování. „Celá parta jsme si užili hodně legrace a kdyby nás někdo filmoval po natáčení, mohla z toho být ještě jedna výborná komedie. Bohužel jsem se pak už s ostatními neviděl, stýkal jsem se jen s Tomášem, jemuž jsem také často říkal o svém snu být dostihovým jezdcem.“ V souvislosti s natáčením mne ještě zajímalo, zda Pavla Stránského doprovázeli „na plac“ jeho rodiče: „Ne, to ne, rodiče mne nedoprovázeli, ale rád vzpomínám na výchovnou paní učitelku, která se o nás starala v době natáčení Prázdnin pro psa, byla rovněž moc fajn, jako ostatně všichni dospělci,“ říká Pavel Stránský. NAD KONZERVATOŘÍ VÍTĚZÍ LÁSKA KE KONÍM V našem rozhovoru nemohla nepadnout otázka, za se Pavel Stránský pokusil o studium na konzervatoři, když film byl tolik let součástí jeho života: „Ano, pokusil jsem se jednou o přijetí na konzervatoř. Bylo to ve stejném ročníku, do kterého pak nastoupil Martin Zounar. Ale nejsem nijak dobrý zpěvák, takže se to nepovedlo. Podruhé už jsem se o konzervatoř nepokoušel a v mém životě se stali hlavní prioritou již zmínění koně,“ odpovídá pan Pavel na můj zvědavý dotaz. Jako dostihový jezdec pak působil Pavel Stránský dlouhá léta, než – jak sám s úsměvem říká: „…jsem přibral nějaká ta kila.“ Z bývalého dětského herce a dostihového jezdce „přeběhl“ do oblasti financí a pracuje jako hlavní účetní. Nemohla jsem se nezeptat na závěr, zda by pan Pavel někdy ještě zatoužil se objevit před filmovou kamerou: „To opravdu nevím…snad kdybych mohl vrátit věk, tak i ano,“ dodává Pavel Stránský ke svému vzpomínání. Jménem redakce Fdb.cz děkuji za rozhovor a přeji Pavlu Stránskému hodně pracovních i osobních úspěchů. Zpracovala: Petra Cejpková