Milan Klásek

Herec Milan Klásek vystudoval herectví na brněnské JAMU (1955) a první stálé angažmá měl v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1955-1956), následně absolvoval základní vojenskou službu v rámci Armádního divadla v Martině (1956-1958). Pak následovala dvě krátká angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně (1958-1960) a v Západočeském zájezdovém divadle v Klatovech (1960-1961). Delší dobu pak Milan Klásek strávil na jevišti Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1961-1971), kde dostával středně velké příležitosti v různorodém repertoáru, často účinkoval například ve hrách W. Shakespeara (Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový), velkou roli rytíře de Grieux hrál v Nezvalově Manon Lescaut, koncem 60. let se pak propracoval i k několika málo hlavním úlohám (Jak je důležité míti Filipa). Do doby budějovického angažmá spadají i Kláskovy první role ve filmu, díky mimopražskému působišti jich ale nebylo mnoho. V epizodní roli vojáka se poprvé objevil ve filmu NEKLIDNOU HLADINOU (1962), ve vedlejší postavě závodníka Dlaboly jej pak bylo možno vidět v psychologickém dramatu ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (1965), v malé úloze dvořana jej můžeme zaznamenat i ve slavné pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Počátkem sedmdesátých let přešel Milan Klásek do Prahy a více než dvacet sezón až do svého odchodu do důchodu odehrál ve Vinohradském divadle (1971-1992). Počátkem roku 1972 se ještě jednou vrátil do Českých Budějovic v hlavní roli pásma Reportáž psaná na oprátce na motivy knihy Julia Fučíka. Politicky motivovaným projektům normalizačního režimu se ostatně věnoval častěji, což vyplývalo z jeho aktivního členství v Komunistické straně. Na jevišti Vinohradského divadla hrál spíše menší role, ale patřil k platným členům hereckého souboru. Objevoval se v moderním i klasickém repertoáru, vidět jej bylo možno například v dobově velmi slavných představeních Dům na nebesích (1980) nebo Cyrano z Bergeracu (1986), která byla zaznamenána i televizní kamerou. Ve filmu i televizi se objevoval více či méně pravidelně po celá 70. a 80. léta, ale i práce před kamerou se odehrávala převážně v souvislostech jeho politického přesvědčení, takže pokud nešlo o vysloveně zpolitizované filmy (ČLOVĚK NENÍ SÁM, 1971; VÍTĚZNÝ LID, 1977; HNĚV, 1977), jednalo se o tituly dnes již zapomenuté, jen výjimečně se objevil ve snímcích vyšších hodnot, znovu v uniformě příslušníka bezpečnosti jej můžeme vidět například ve filmu PANELSTORY ANEB JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ (1979), později pak jako profesora Kláska v melancholicky laděném snímku PRODLOUŽENÝ ČAS (1984). Stejně jako řada jiných herců, tak i Milan Klásek dostal více příležitostí v televizi a navíc v umělecky hodnotnějších počinech jako byly inscenace SLEČNA RAJKA (1979), MĚSÍČNÍ TÓNINA (1981), ČTVEREC MIZENÍ (1982) nebo LÉKAŘI (1988), které vycházely z kvalitních literárních předloh. V nevelkých rolích participoval také na řadě televizních seriálů, často spolupracoval také s rozhlasem.