Vilma Jamnická

Herečka Vilma Jamnická měla sice polské kořeny, ale narodila v České republice jako V. Březinová a své dětství i dospívání prožila v rakouském Linci. V 19-ti letech začala Jamnická studovat lékařskou fakultu bratislavské University Jana Amose Komenského, ale na vysokoškolských studiích zůstala jen pouhý rok, protože jí čím dál více lákalo umění a k němu od bílého pláště také zběhla, aby mu zůstala věrná po celý zbytek svého žití. Jamnická byla manželkou herce a režiséra Jana Jamnického. Vilma Jamnická vystudovala činoherní herectví na bratislavské Hudební a dramatické akademii a po ukončení studia nastoupila do svého jediného angažmá do Slovenského národního divadla, aby se na čtyři desítky let stala plnohodnotnou členkou jeho činoherního souboru. Na slovenské nejprestižnější scéně hrála Jamnická od jejího samotného vzniku a v historicky první sezóně dostala jedinečnou příležitost debutovat v roli slepého děvčátka Berty v Dickensově hře Cvrček při ohni. Až do odchodu do důchodu se Jamnická objevila v celé řadě nejrozličnějších rolí, kde dokazovala svůj herecký talent a um. Vilma Jamnická se před filmovou kameru jako herečka postavila až ve svých bezmála 5o-ti letech v drobné roli Lettrichova dramatu Dřevěná dědina. Další roli Jamnické nabídnul znovu režisér Lettrich a to ve válečném filmu V hodině dvanácté, odehrávající se v čase Slovenského národního povstání, ale i zde se jen mihla. Větší herecká příležitost na Jamnickou čekala až s rolí slepé babky v životopisném velkofilmu P. Bielika Jánošík. Uherova tragikomedie Kdybych měl pušku, kde hrála Marínu, je dalším filmem, díky němuž si na Jamnickou budou diváci pamatovat stejně jako na její účinkování v roli Križanové v dramatu M. Hollého Kdo odchází v dešti nebo jako na Deminovou z Lackovy komedie Páni se baví. V. Jamnická podle odborných kritik i dle názorů laické veřejnosti doslova zazářila ve filmu J. Medveďa Cesta na krvavé pole a proto ji dal znovu příležitost ve svém válečném koprodukčním snímku Na druhém břehu svoboda, v němž přijala roli Kociánky. V. Jamnická ráda přijímala herecké nabídky i ve filmech pro děti a mládež a z nich je nutné vyzdvihnout postavu Cilky z Rapošova kultovního muzikálu Fontána pro Zuzanu nebo babičku Koutnou, které děti pomáhají se skládáním uhlí v Cvrčkově kombinované komedii pro celou rodinu Strašidla z vikýře. Rozličných babiček, babek či starých žen si na filmovém plátně i televizní obrazovce Jamnická odehrála více než dost a po revoluci jí vzhledem k jejímu vysokému věku ani jiná možnost ostatně nezbyla, čehož využil Jakubisko jak ve své tragikomedii Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný stejně jako v podobenství Nejasná zpráva o konci světa. Jamnickou jsme měli možnost vidět i v několika televizních seriálech, z nichž k těm známějším určitě patří historický projekt několikadílné evropské koprodukční Války volů nebo slovenská verze populární Ordinace v růžové zahradě. Jednu ze svých větších posledních rolí Jamnická odehrála ve snímku Kovladův dar. Vilma Jamnická se jako naše nejstarší aktivní herečka dočkala také několika medailonků či pořadů o ní, v nichž i sama účinkovala. K zmíněnému typu programů patří například Andělé strážní Vilmy Jamnické, Takoví jsme byli, dokument O čem je život podle Vilmy Jamnické nebo jeden díl z cyklu Portréty, který byl věnován právě jejímu životu a tvorbě. Vilma Jamnická své vzpomínky na umělecké soužití s manželem, avantgardním divadelním režisérem shrnula v knihách Léta a zimy s Janem Jamnickým a v Muž mého života. Vilma Jamnická si během celého života psala deník a tak asi ani nikoho nepřekvapí, že ve své knize Elixír mého života zašla až k okultizmu a spiritizmu, stejně jako tomu je v jejích dalších dílech Astrologické aspekty nebo Sny a vidění. Jamnická, kterou lidé znali také jako spisovatelku a astroložku, svá poslední léta žila v bratislavském Domově seniorů Archa, kde jí také ve spánku selhalo srdce. Vilma Jamnická zemřela ve věku 1o1 let. zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy