Oleg Reif

Oleg Reif pochází z ruské šlechtické rodiny, která po revoluci v roce 1917 odešla do Čech. Oleg se narodil v Úvalech u Prahy, jako školák se náhodou dostal k účinkování ve filmu a v epizodní roli se mihnul v melodramatu PRELUDIUM (1941). V roce 1943 rozšířil řady Dismanova rozhlasového dětského souboru a následovaly další role chlapců a mladíků ve filmu (KLUCI NA ŘECE, 1944; NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, 1946; ALENA, 1947). Po válce mezitím začal hrát i v divadle, vystřídal angažmá v Realistickém divadle, Divadle V+W, Rokoku nebo Vinohradském divadle. Mimo Prahu stojí za zmínku jeho působení v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1948-1951 a 1953-1959), kde se mimo jiné uplatnil jako režisér a realizoval zde vlastní satirické hry Stalo se včera a Jak na ně. Mezitím se také rozrůstala Reifova filmografie, hrál v řadě filmů různých žánrů, výhradně ale jen vedlejší až epizodní role. Pamatovat si jej můžeme například jako krejčího v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959), později třeba v postavě divadelního inspicienta v crazy komedii PANE, VY JSTE VDOVA (1970). V sedmdesátých letech se Reif soustředil na práci pro Československou televizi, podle vlastních scénářů natočil okolo padesáti krátkých dokumentárních filmů, v nichž vytvořil portréty významných osobností českého divadla a filmu. Záslužným počinem byl také dokument POSLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ (1976), který ilustroval stav Národního divadla před jeho rekonstrukcí v letech 1977-1983. Před filmovou kameru se Oleg Reif vrátil v roli Pláničky staršího v komediích SLUNCE, SENO, JAHODY (1983) a SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989). Stejný režisér Zdeněk Troška pak Reifa obsadil do komické figurky lorda v pozdějších komediích KAMEŇÁK (2003), KAMEŇÁK 2 (2004) a KAMEŇÁK 3 (2005). To je také zatím poslední Reifova práce pro film. Mezitím se také v menších rolích objevil znovu na televizní obrazovce v inscenacích a seriálech. Oleg Reif je autorem vzpomínkových knih Hvězdné střípky (1996) a Hvězdné střípky 2 (1997). Syn Oskar Reif (*1959) se věnuje filmové a televizní režii.