Jana Gýrová

Jana Gýrová pochází ze Zlína, přes těžké onemocnění vystudovala DAMU (1964) a nastoupila do Divadla J. Průchy v Kladně, kterému zůstala věrná po celou svou divadelní kariéru, hostuje zde i dnes po odchodu do důchodu. V divadle sehrála desítky postav klasického i moderního repertoáru, prošla vývojem od mladých dívek až po zralé ženy, přičemž zpravidla měly její úlohy charakter na pohled křehký, ve skutečnosti ale sebevědomý a cílevědomý. Ještě jako studentka divadelní fakulty dostala Gýrová svou první filmovou roli, kdy hrála Žofii Podlipskou v životopisném filmu HOROUCÍ SRDCE (1962). Následovalo několik menších rolí, zajímavou větší roli dostala v dnes neprávem zapomenutém slovenském snímku KÝM SA SKONČÍ TÁTO NOC (1965). Po dokončení studií se začala objevovat také v televizi, mj. jako konferenciérka, hrála také v televizních inscenacích a seriálech (například SŇATKY Z ROZUMU, 1968). Několik větších filmových příležitostí dostala v psychologických postavách ve filmech svého manžela Václava Matějky (NÁVRATY, 1970; HODINA PRAVDY, 1977; SVÍTALO CELOU NOC, 1980). Souběžně začala vytvářet role maminek a manželek (VLAK DO STANICE NEBE, 1972; DRSNÁ PLANINA, 1979; SMRT TALENTOVANÉHO ŠEVCE, 1982), ale také například prostitutek (ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE, 1983; opět v režii V. Matějky). Z televizních rolí 80. let stojí za zmínku tragická postava Barušky ve filmu JAKO KNÍŽE ROHAN (1983), kde hrála po boku Vladimíra Menšíka. S koncem 80. let Gýrová prakticky ukončila práci pro film i televizi, v novější době se objevila pouze jako vrchní sestra ve filmu SAMOTÁŘI (2000). Jana Gýrová je vdaná, jejím manželem je filmový režisér Václav Matějka (*1937).