Jarmila Švabíková

Herečka Jarmila Švabíková patřila dlouhá léta k výrazným osobnostem českého divadla, její jméno se ale dodnes objevuje především v souvislosti s událostmi počátku 50. let, kdy Švabíková byla jednou z těch, kteří žádali trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou za její pokus o emigraci. Jarmila Švabíková se narodila ve Vídni, herectví vystudovala na brněnské Státní konzervatoři pod vedením Emy Pechové (matky Ladislava Peška). Konzervatoř dokončila v roce 1924 a první profesionální angažmá získala v avantgardním souboru Českého studia Vladimíra Gamzy (1924-1925). Vzápětí ale získala příležitosti v Praze, kde ve druhé polovině dvacátých let hrála v Komedii (1925-1926), Rokoku (1926-1927) nebo České komorní scéně (1928-1929). Počátkem třicátých let krátce působila v Českém divadle v Olomouci (1931-1932). S prací u filmu byla konfrontována poprvé při natáčení komedie OSM SRDCÍ V PLAMENECH (1926), která se však dochovala jen v torzu. Významnou kapitolou v herecké dráze Jarmily Švabíkové bylo její angažmá v Osvobozeném divadle (1932-1938). Nedosáhla tady sice hvězdného postavení, jaké náleželo například Haně Vítové nebo Ljubě Hermanové, přesto se ale pod vedením Voskovce a Wericha podílela na stěžejních dílech levicově a protifašisticky zaměřeného divadla třicátých let. Po nuceném uzavření Osvobozeného divadla našla Švabíková nové útočiště v Divadle Vlasty Buriana (1938-1941), dvě sezóny za okupace pak odehrála v dřevěném, ale v kontextu doby významném divadle Uranie v pražských Holešovicích (1941-1942). V průběhu třicátých let hrála Jarmila Švabíková v jedenácti filmech menší až středně velké role. V umělecky ambiciózním, ale dodnes kontroverzně vnímaném dramatu Vladislava Vančury NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933) se jen mihla jako barmanka, sourozenecký pár s Věrou Ferbasovou vytvořila o rok později v nenáročné komedii ANITA V RÁJI (1934). Menšími rolemi přispěla do umělecky hodnotných počinů jako VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936) nebo FILOSOFSKÁ HISTORIE (1938), z její příslušnosti k Osvobozenému divadlu logicky vyplynula účast na slavném protiválečném filmu SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Po boku několika herců pak vytvořila postavy manželek a žen z vyšších společenských kruhů (VČERA NEDĚLE BYLA, 1938; HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE, 1939; MODRÝ ZÁVOJ, 1941). Z Uranie přešla Jarmila Švabíková v průběhu okupace do Vinohradského divadla, kde pak působila dvanáct let (1942-1954; v padesátých letech pod názvem Ústřední divadlo československé armády), ještě za okupace hostovala také v Novém divadle Oldřicha Nového. I ve Vinohradském divadle pokračovala Švabíková v kreacích energických žen, s dobrosrdečným nebo naopak jízlivým charakterem, přičemž svůj zjev tuctové blondýny z průměru vyzdvihovala zajímavým hlasovým projevem altového zabarvení. Z jejích jevištních vystoupení si zmínku zaslouží představení Pygmalion, Děravá škorně nebo Bidýlko. K vinohradskému angažmá se váže také neslavná epizoda Jiřiny Štěpničkové a jejího pokusu o emigraci v roce 1951. Žádné písemné prameny k této cause se nedochovaly, ale jméno Jarmily Švabíkové (spolu se Světlou Amortovou, Světlou Svozilovou a Soňou Neumannovou) figuruje v řadách těch, kdo žádali pro Jiřinu Štěpničkovou trest smrti. Z časového odstupu je ovšem patrné, že více než politickými postoji byl tento smutný případ z historie české poválečné kultury motivován spíše obyčejnou ženskou a hereckou žárlivostí. V letech 1954-1969 byla Jarmila Švabíková členkou hereckého souboru Městských divadel pražských. Její práce pro film se i v poválečném období odehrávala jen ve formátu nevelkých rolí, vídat ji můžeme dodnes v reprízovaných filmech ŘEKA ČARUJE (1945) nebo POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957), v šedesátých letech se objevila jako prodavačka prádla v komedii ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966). Ke spolupráci byla vyzvána i Československou televizí a hrála například v adaptaci Šrámkovy povídky ODCHÁZETI S PODZIMEM (1965). Naposledy stála před kamerou v rámci televizního záznamu slavného divadelního představení VAJÍČKO (1968) z repertoáru Městských divadel pražských. Mimoto spolupracovala také s rozhlasem. Při příležitosti šedesátých narozenin byla Jarmila Švabíková jmenována Zasloužilou umělkyní (1966). Zemřela v Praze 12. března 1969 ve věku 62 let. Jejím manželem byl herec Josef Gruss (1908-1971). Mladší sestra Jarmily Švabíkové Zdena Kožíková-Švabíková (1912-1994) byla též herečkou a také manželkou spisovatele Františka Kožíka.