Otto Čermák

O mládí herce Otto Čermáka nemáme příliš mnoho zpráv. Pocházel z Prahy, vyučil se typografem a tomuto řemeslu se také věnoval. Zřejmě se v té době věnoval i ochotnickému hraní, k profesionálnímu herectví se ale dostal až ve třiceti letech, kdy získal angažmá v Pištěkově divadle, do konce první světové války pak hrál v holešovické Uranii. Nejdelší angažmá své herecké dráhy strávil v Brně, kde v letech 1919-1930 hrál v Národním divadle. Tady si vyzkoušel poprvé také profesi divadelního režiséra, které se později věnoval i po druhé světové válce na oblastních scénách. Brzy dokázal své zkušenosti zúročit i jako pedagog a vyučoval herectví na Státní konzervatoři v Brně (1920-1934). Výuce adeptů herectví se v Brně věnoval i poté, co odešel do Českého divadla v Olomouci (1930-1931), pak se vrátil do Čech a prošel jevištěm Velkého divadla v Plzni a Městského divadla v Kladně. Důležitý byl pro Čermáka návrat do Prahy ve druhé polovině třicátých let, kdy získal angažmá v populárním Divadle Anduly Sedláčkové. Na obnovené působení v hlavním městě navazovaly i jeho první role před filmovou kamerou. Debutoval nevelkou úlohou hospodáře Hájka v dramatu LIDÉ POD HORAMI (1937), v následujících letech pak hrál další menší role v méně známých i dodnes reprízovaných filmech, připomenout můžeme postavu faráře ve venkovském dramatu MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA (1941). Osvobození a zánik Divadla Anduly Sedláčkové vedl Otto Čermáka k opětovnému odchodu z Prahy a tři roky po válce strávil jako režisér v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1945-1946) a ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1946-1948). Potom se znovu vrátil do Prahy a nové útočiště nalezl na scéně Divadla státního filmu (1948-1953, dnešní Karlínské divadlo). Svá poslední aktivní léta pak strávil v Divadle Jiřího Wolkera (1953-1958). Dlouholetou praxí se Otto Čermák vypracoval ve výrazného charakterního herce s inklinací především k tragickým postavám, neméně dokázal ale zapůsobit i v komediálním repertoáru (Lakomec). Krátké zmizení z hlavního města způsobilo i Čermákovy omezené možnosti uplatnit se ve filmu, ještě před svým definitivním návratem do Prahy se ale divákům připomněl jako císař Zikmund ve filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947). Nevelké role pak dostal i v dalších historických a životopisných filmech (TEMNO, 1950; POSEL ÚSVITU, 1950; MLADÁ LÉTA, 1952; PSOHLAVCI, 1955), nevyhnul se pochopitelně ani účasti v dobově tendenčních titulech znárodněné kinematografie. Z jeho sporadické účasti v komediích můžeme připomenout nevelkou postavu vesničana v jednom z posledních Burianových filmů SLEPICE A KOSTELNÍK (1950). Již jako divadelní herec na penzi dostal Čermák poslední příležitost před kamerou v roli starého pacienta (SNY NA NEDĚLI, 1959). Kromě divadla a filmu spolupracoval Otto Čermák také s rozhlasem a měl účast i v prvopočátcích televizního vysílání. Zemřel v Praze 13. srpna 1962 ve věku osmdesáti let.