Marcel Vallée

Francouzský herec Marcel Vallée byl dlouholetou významnou osobností bulvárních pařížských divadel, na svém kontě má také více než sto vedlejších nebo středně velkých rolí ve filmu. Pocházel z Paříže a jeho celé jméno bylo Marcel Alexandre Armand Vallée. Divadlo začal hrát v roce 1902 a původně spolupracoval s prestižními scénami, později se ale věnoval lidovějšímu pojetí divadla. Nedlouho po hereckém křestu na divadelních prknech jej ke spolupráci přizval proslulý komik Max Linder, s nímž kolem roku 1906 natočil několik krátkých filmů. V divadle začínal pod vedením významného režiséra Firmina Gémiera a hrál na jevišti Théâtre Antoine, za první světové války působil v New Yorku, kde americkému publiku pomáhal zpřístupnit francouzskou klasiku (Moliere). Po návratu do Francie začal znovu točit filmy, oslovovali jej významní režiséři jako Marcel L´Herbier nebo Jacques Feyder, nejčastěji ale Henri Diamant-Berger, pod jehož vedením se Marcel Vallée objevil jako sluha Mousqueton v němé verzi Dumasova slavného románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1921). Objevil se také v režijním debutu slavného René Claira PAŘÍŽ SPÍ (Paris qui dort, 1923). Mezitím Marcel Vallée pokračoval v práci na jevišti, střídal různá pařížská divadla, zmínku si zaslouží jeho účast v Pagnolově slavné hře Topaze uvedené v roce 1928 v Théâtre des Variétés. Tady hrál ředitele školy Oscara Muche a tuto roli si pak zopakoval ve dvou stejnojmenných filmových adaptacích této hry (TOPAZE, 1932; TOPAZE, 1950). Teprve po nástupu zvukové éry ve filmu začal Vallée točit filmy ve větší míře a jen ve třicátých letech jich stihl kolem šedesáti. Takto početně bohatá filmografie pochopitelně v sobě zahrnuje řadu průměrných až podprůměrných titulů tehdejší francouzské kinematografie v žánru veseloher a sentimentálních melodramat, velké role ale Marcel Vallée odehrál i v umělecky hodnotných filmech. Znovu točil s Henrim Diamant-Bergerem a Marcelem L´Herbierem, spolupracoval také s režiséry cizího původu, kteří počátkem třicátých let nalezli tvůrčí zázemí ve Francii, například Robert Siodmak (NEPOKOJE – Tumultes, 1932) nebo Max Ophüls (BOŽSKÁ – Divine, 1935). Zmínku si zaslouží i francouzské verze úspěšné české komedie ŽIVOT JE PES (Le mari r´vé, 1934); tady hrál nakladatele Rolanda, jehož v české předloze ztvárnil Theodor Pištěk. Vedle tehdy převládajících rolí ředitelů, starostů nebo policejních inspektorů stojí za zmínku velká příležitost v Duvivierově filmu MALÝ KRÁL (Le petit roi, 1933). Nejvíce vytíženým filmovým hercem byl Marcel Vallée koncem třicátých let, kdy točil i deset titulů ročně, tehdy ale pomalu začal klesat význam jeho rolí, navíc pracoval s režiséry spíše průměrných kvalit, několikrát to byl například Pierre Caron, tvůrce béčkových komedií. Připomeňme ale významného režiséra Pierra Chenala, v jehož adaptaci slavného románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát natočené jako POSLEDNÍ OBRAT (Le dernier tournant, 1939) se představil ve středně velké roli soudce. Ve čtyřicátých letech točil již o poznání méně, z doby druhé světové války stojí za zmínku nadčasové filmy uvedené tehdy i v českých protektorátních kinech KOMEDIE ŠTĚSTÍ (La comédie du bonheur, 1940) nebo melodramatický příběh z první světové války MODRÝ ŠÁTEK (Le voile bleu, 1942). Po válce stál Vallée před kamerou spíše již jen výjimečně, poměrně velkou příležitost ale dostal ještě v adaptaci osvědčené literární předlohy z 19. století MAJITEL HUTÍ (La maitre des forges, 1947), v roli správce špitálu se objevil i v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947). Jeho filmografii uzavírají dvě vedlejší role ve filmech slavného Sachi Guitryho; v životopisném snímku NAPOLEON (Napoléon, 1955) ztvárnil generála Carteauxe, ve filmu VRAHOVÉ A ZLODĚJI (Assassins et voleurs, 1957) hrál starožitníka. Marcel Vallée zemřel ve Fontaine-le-Port nedaleko Paříže 31. října 1957 ve věku 77 let. Jeho manželkou byla herečka Jeanne Pérez (1894-1975).