Rowan Atkinson

Jméno Rowan Atkinson mnohým divákům moc neříká. Jakmile se ale řekne „Mr. Bean“, ihned všichni nadšeně přikyvují, neubrání se smíchu při vzpomínce na jeho příhody a nadšeně hýkají u každé další reprízy této kultovní postavičky. Velké dítě Bean, majitel stařičkého mini cooperu, který má jako nejlepšího přítele plyšového medvídka Teddyho, si získal svými příběhy bez dialogů celý svět a nemenší popularitě se těší i u nás. Samotný Atkinson, který této postavě kdysi s nadšením vdechl život, si po letech drží od Beana již zdrženlivý přístup. Přitroublý Angličan mu po těch mnoha společně strávených rocích přeci jen začal lézt trochu na nervy. Nikoli však proto, že by snad Atkinsona omrzela komika beze slov, kterou již od dětství zbožňuje. Člověka přeci jenom trošku otráví, když dosáhne za svůj život mnoha úspěchů a vytvoří nejednu památnou roli a nakonec stejně pro většinu zůstane pouze „tím roztomilým nemehlem Beanem“. Rowan Atkinson se narodil 8. ledna 1955 ve Stockfieldu v Anglii ve farmářské rodině. Tam měl dle svých rodičů i zůstat pracovat, ale Rowan odmítl pokračovat v rodinné tradici a namísto převzetí rodinné farmy raději vystudoval elektroinženýrství. Již od útlého mládí dokázal rozesmívat davy, zpočátku však neuvažoval o dráze profesionálního komika. Nikoli proto, že by ho snad dráha baviče nelákala, ale čistě proto, že chtěl práci s jistějším platem. Studoval na univerzitě v Newcastlu a poté v Oxfordu. Tam poznal Richarda Curtise (dnes vyhlášeného experta na filmovou romantiku), ve kterém našel jak cenného spolupracovníka, tak dobrého přítele. Jejich první spoluprací byly komediální hry pro divadlo v Oxfordu „Oxford Playhouse“, které si sami napsali a ve kterých i hráli. Následně pracovali v divadle v Edinburghu. V roce 1978, po uvedení komediální hry v divadle Hampsteadu, byla Atkinsonovi nabídnuta role ve dvou britských televizních sériích. Nabídku odmítl a raději se rozhodl realizovat pod křídly BBC vlastní projekt. A tak vznikla roku 1979 humoristická série Žádné zprávy v devět, která parodovala tehdejší oficiální televizní zpravodajství. Pořad dosáhl ohromné sledovanosti, stal se jedním z nejoblíbenějších pořadů roku a samotný Atkinson získal ocenění „British Academy Award“, cenu Emmy a stal se osobností BBC pro rok 1980. Nijak nezanevřel na divadlo a stále (úspěšně) pokračoval ve své tvorbě komediálních her, které mu společně s pořadem BBC zajišťovaly postupný růst popularity. S velkým úspěchem vystoupil také na různých festivalech, pořádaných například Amnesty International. Na jednom z nich se setkal i se členy známé skupinky Monty Python. Podpořený svými úspěchy se společně s Richardem Curtisem vrhl, opět pod křídly stanice BBC, na realizaci satirického projektu Černá zmije, který měl vtipnou formou popisovat čtyři vývojové etapy z historie anglického království prostřednictvím Edmunda z rodu Černé zmije (toho si samozřejmě zahrál sám Atkinson). První řada seriálu, odehrávající se v letech 1485 - 1498 po smrti Richarda III, byla evidentně ovlivněna tvorbou Monthy Pythonů a tak je celá série laděná do podobně absurdního hávu. První série měla úspěch a diváci se tak mohli těšit z dalších tří sezón – druhá se odehrává v letech 1558 - 1603 za panování královny Alžběty, třetí v období 1760 - 1827 na dvoře prince Regenta a čtvrtá za války, v letech 1914 - 1918 na západní frontě. Zatímco v první sérii je hlavní hrdina Edmund přihlouplým charakterem, v následujících sezónách je vždy jeho charakter podstatně inteligentnější, mazanější a především srší nepřeberným množstvím památných suchých hlášek. S odstupem času je jasné, že první sezóna Černé zmije je z celého seriálu tou nejslabší (tou nejvýraznější naopak zůstává třetí, kde má Edmund pozici zahořklého sluhy). Pro mnohé je Černá zmije Atkinsonovým vrcholným dílem a to jak hereckým, tak scénáristickým. Po několika dalších projektech (a speciálech k Černé zmiji) přišla jeho nejslavnější role – dětinský Mr. Bean, postava, kterou se lidé nechávají bavit po celém světě. Atkinson o postavě Beana smýšlí takto „Nejvíc milují Mr.Beana děti, protože se s ním identifikují. On je totiž srdcem dítě. Dospělé zase šokuje jeho neslýchaný způsob jednání bez špetky společenského citu a slušnosti. Nedodržuje žádná pravidla a vůbec ho to nevyvádí z míry. Vypadá ve svém sáčku s kravatou jako příkladný občan, ale srdcem je anarchista. Neví prostě, jak to ve světě chodí. Všechno kolem je pro něj podezřelé a nepřátelské.“ Na postavě (a skečích) pana Beana opět spolupracoval se svým přítelem Curtisem. Práce na této postavě začala mnohem dříve, než by mohl napovídat rok 1989, kdy prvně vstoupil Mr. Bean do televizních obrazovek. Dle Atkinsona se Beanův charakter formoval již v jeho prvních divadelních skečích - "Postava Beana nebyla nijak vykonstruovaná. Skutečně se vyvíjela v průběhu opakování, zkoušek a vymýšlení gagů." Bean přinesl Atkinsonovi celosvětový úspěch, zajistil mu věčnou popularitu a řadu oddaných fanoušků všech věkových kategorií. Zároveň se mu však stal Bean osudným, útlou škatulkou, která je pro komika jeho formátu přeci jen příliš těsná. Ohromný úspěch Mr. Beana se odrazil ve všem možném (vznikl kreslený seriál, několik knih a mnoho tématických dárků) a tak bylo jen otázkou času, než vznikne celovečerní film. Ten nakonec přišel do kin v roce 1997. Nad scénářem filmu si lámala hlavu trojice scénáristů -Rowan Atkinson, Richard Curtis a Robin Driscoll - tři roky. Celovečerní verze přeci jen potřebovala trošičku úprav oproti seriálu. Nakonec došlo na dvě výrazné – Bean ve filmu (velmi sporadicky) mluví a komika neleží pouze na něm, ale i na druhé hlavní postavě, Davidovi Langeym, kterého se bravurně zhostil Peter MacNicol. Celovečerní verze nedostála kvalit seriálu – je méně vyvážená a chvílemi podstatně křečovitější – nicméně i tak jde o důstojný přechod na filmové plátno a film dostál očekávaného úspěšného tažení kinosály. Již dlouhou dobu se zvažuje natočení sequelu, nicméně Atkinson samotný nijak nehodlá projekt uspěchat - "Peněz mám dost a slavnější už být vůbec nechci.Toužím prostě dělat dobré komické věci." Během let se Atkinson divákům zapsal do paměti též jako výrazný herec vedlejších rolí. V satirické komedii The Tall Guy z roku 1989 hrál spolu s Jeffem Goldblumem a Emmou Thompson, v roce 1993 si střihl roztomilý štěk v kultovní parodii Žhavé výstřely II po bohu Charlie Sheena, kde se zhostil role Dextera Hamana, jemuž únosci svázali tkaničky (ty svině!). Zahrál si poněkud roztěkaného otce Geralda v komedii Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994), kterou napsal Richard Curtis a nechyběl ani u Curtisova režijního (hvězdně obsazeného) debutu Láska nebeská (2003). Dále jsme ho mohli vidět jako ztřeštěného narkoleptického Itala v komedii Milionový závod a menší roli si zahrál i v adaptaci populárního kresleného seriálu Scooby-Doo (2002), která je však o poznání slabší než její předloha (nicméně film vydělal a brzy se dočkal ještě mnohem slabšího pokračování, kde už Atkinson naštěstí není). V roce 1995 se též zhostil hlavní role v komediálním seriálu Tenká modrá linie, který rozhodně není špatný, nicméně svou kvalitou přeci jen zaostává za ostatními Atkinsonovými projekty. V roce 1994 si vyzkoušel i dabing a sice u legendární animované Disneyovky Lví král, kde nadaboval opeřence Zazu. Režii si ve své kariéře prozatím vyzkoušel jen jednou a sice v roce 1986 komedií Comic Relief, kde si zároveň i zahrál. Z posledních let byla jeho největším projektem komedie Johnny English z roku 2003, kde se Atkinson po dlouhé době ujal hlavní role. Hrdinou snímku je agent Johnny English, který o nasazení do akce vždy tak maximálně slyšel od kolegů. Když je ovšem jistým nedopatřením pobita prakticky celá agentura, je English jediným možným řešením. A tak se stává tajným agentem ve službě jejího veličenstva. Kritika od Johnnyho English mnoho očekávala a přijetí filmu bylo značně rozpačité. Nikoli proto, že by snad byl Johnny English špatnou komedií, ale přeci jen toho nabízí podstatně méně, než by člověk od tak protřelého komika, jakým Atkinson je, očekával (Atkinson se bohužel nepodílel na scénáři a je to znát). Diváci i přes vlažnější recenze na film chodili hojně a tak nakonec čtyřiceti milionový projekt celosvětově utržil přes 150 milionů dolarů. Pro samotného Atkinsona je však Johnny English (i přes finanční úspěch) propadákem. Přeci jen očekával mnohem lepší přijetí kritiky, než jaké se nakonec filmu dostalo. Ve filmu si též zahráli John Malkovich a půvabná Natalie Imbruglie. Vzhledem k tomu, že se nijak netají svou apatií k Beanovy, sebekritikou (větu „nenávidím svůj pitomý obličej“ si málokterý herec dovolí vypustit z úst) a nebojí se projevit lítost nad některými ze svých neúspěchů, bývá častým terčem médií, které s potěchou poukazují na jeho údajné časté deprese. Tyto výpady novinářů vyšly jejich autory v roce 2004 poměrně draho. Atkinsonovi totiž došla trpělivost a dal celý případ k soudu. Svou při Atkinson vyhrál a odnesl si odškodné, které čítalo pětimístnou cifru. Vysouzenou částku věnoval charitě. Rowan Atkinson zůstává jedním z nejvíce nepochopených a nedoceněných umělců naší doby. Nikoli v tom smyslu, že by nebyl obdivován jeho komediální talent, ale v tom smyslu, že ho lidé vnímají zbytečně jednoduše. Komik jeho kvalit si to nezaslouží. Snad to někomu v tom velkém filmovém průmyslu jednou dojde a přijde mu nabídka na roli, která mu bude stejným vykoupením, jakým bylo Ztraceno v překladu pro Billa Murrayho. Byla by veliká škoda, kdyby do konce své kariéry Atkinson nedostal šanci být pro diváky i něčím víc, než pouhou (leč geniální) infantilní figurkou.