Juraj Berczeller

Dirigent, herec, hudební skladatel a pianista Juraj Berczeller přišel na svět v rodině hoteliéra a po maturitě začal studovat v Praze medicínu na Universitě Karlově. Těsně před ukončením Berczellerových studií byly ale všechny vysoké školy násilně uzavřeny a on se musel odstěhovat do Budapeště. Jako rasově pronásledovaný se J. Berczeller musel skrývat a díky předcházejícímu studiu medicíny mohl pracovat v nemocnici. Po ukončení bojů 2. světové války se Bezceller pokoušel ve studiu lékařství pokračovat, ale zjistil, že bez hudby nemůže být a tak se stal profesionálním hudebníkem. Když se po válce Berczeller do své vlasti na více než 2o let vrátil, po srpnové okupaci r. 1968 natrvalo ze země odešel. J. Bezceller si jako své nové místo k životu vybral protilehlou Austrálii, kde již žila jeho sestra a kam společně s manželkou i synem emigroval. Na synovo doporučení si poangličtil jméno na George Best a ve svých 54 letech začal úplně znovu a od začátku. Na druhém konci světa, v Austrálii Juraj Berczeller, legenda slovenské hudby, kultury i krajanů žijících trvale v zahraničí, zemřel. Juraj Berczeller odešel náhle a v pokoji ve věku 94 let. Divadlo: Juraj Berczeller vytvořil nejprve hudební soubor Big band pro potřeby bratislavského Parku kultury a oddechu, aby již po roce získal angažmá v Tatra kabaretě Bratislava, kde nejdříve vystupoval jen v triu a později s malou vlastní instrumentální skupinou například v představení Rendezvous v Bratislavě. J. Berczeller měl své stále místo i v bratislavském divadle Reduta. Film a televize: Juraj Berczeller účinkoval také v několika drobných epizodních hereckých rolích v televizních programech, klipových pořadech nebo ve filmu Skandál v Melodias bance. Hudba: Juraj Berczeller již od svých dětských let všechen svůj čas věnoval muzice a klavíru, kterému zůstal věrný více než 8o let. V čase vysokoškolských studií trávil Berczeller většinu volných chvil v pražském Osvobozeném divadle, převážně se skladatelem J. Ježkem, zdokonaloval se ve hře na klavír a postupně dosáhnul takové úrovně, že se vedle university mohl občas věnovat i veřejnému uměleckému vystupování. Jako hotový klavírista Berczeller získal po nuceném odchodu z Prahy, ve válečném r. 194o angažmá u budapešťského orchestru Magyar revue tánc zenekar, a když se s orchestrem pracovně dostal do Vídně, do fašistického Maďarska se již nevrátil a se svým Triem vystupoval po vídeňských klubech. Po válce dal Berczeller hudbě přednost před lékařstvím a začal se jí věnovat profesionálně. Po hraní v košických a piešťanských hotelech Berczeller čekal na nabídku z Bratislavy, které se v r. 1948 nakonec dočkal a nastoupil jako klavírista Orchestru Š. Bugy. Berczeller se v Bratislavě usadil a v 5o. letech založil několik vlastních formací: Orchester Tatra Revue, který dirigoval a v jehož programu bylo vystoupení i Orchestru Juraja Berczellera. Berczeller se nesmazatelně zapsal do dějin obou států i tím, že kromě své hudby i písní, které nestárnou objevil H. Hegerovou nebo dvojici Lasica – Satinský. Berczellerův orchestr uskutečnil celou škálu koncertů po celé republice, doprovázel snad všechny osobnosti tehdejší pěvecké špičky A. Farkašovou; B. Littmanovou; Z. Lonskou; V. Rackovou; J. Salačovou; R. Cortése nebo S. Procházku, staršího. Berczeller natočil více než stovku písní na desky, natočeny jsou i jeho autorské písničky Kocour Dodi a Myší bál, nazpívané Lonskou nebo písně Když harmonika tiše zní či Světlo a stín, které se staly everegreeny. Hudbě byl Berczeller věrný i během emigrace, protože na klavír hrál v prestižních restauracích a prvotřídních podnicích v Sydney, rok hostoval na Novém Zélandě a shodou šťastných okolností vystoupil se svou klavírní směsí Kálmánových melodií i v Německu na Galakoncertu Kolínského rozhlasového orchestru, který byl uspořádán na Kálmánovu počest. „Koncertní vystoupení v Kolíně nad Rýnem považuji za svůj největší umělecký zážitek i úspěch v životě,“ přiznával Berczeller v rozhovorech, možná i proto, že tehdejší tisk jeho vystoupení označil jako vrchol koncertního galavečera. Juraj Berczeller s sebou nenosil aktovku s notami, protože melodie širokého spektra hudebních žánrů hrál z paměti a hrál až do svých posledních chvil. Ke klavíru usedal J. Berczeller doslova až do konce svého života, neboť vystupoval v jedné kavárně v Sydney ještě několik dní před svou smrtí.