Jean-Paul Sartre

Jean–Paul Sartre se narodil 21. 6. 1905 v Paříži. Byl spisovatelem, dramatikem a esejistou, hlavním představitelem ateistického existencialismu. Podněty ze studia fenomenologie (Husserl, Scheler, Jaspers a Heidegger) využil v práci o transcendenci lidského ega a v teorii emocí. Vyjadřoval pocity člověka vykořeněného ze společnosti a bojujícího proti pocitům úzkosti a beznaděje. Ve svých románech se zabýval hledáním osobní svobody člověka a sociálně spravedlivé společnosti. Zaujímal kritický postoj k imperialistické společnosti, kolonialismu, rasismu a politickým poměrům v tzv. "kapitalistických" státech. Po vystudování 'Ecole Normale Supérieure' učil na několika gymnáziích v různých částech Francie. Během II. světové války se dostal na devět měsíců do válečného zajetí, v roce 1941 se připojil k hnutí odporu. Spolu se svou dlouholetou přítelkyní Simonou de Beauvoirovou založil v roce 1945 časopis 'Les Temps Modernes' a řídil jej až do své smrti. Po válce se stal členem komunistické strany, v roce 1956 z ní však na protest proti sovětské intervenci v Maďarsku vystoupil. Podnikl značné množství cest (mj. do Sovětského svazu, Spojených států, Číny a Kuby, přednášel i v Praze) a angažoval se v mnoha politických i sociálních problémech (alžírská a vietnamská válka, studentské hnutí v roce 1968). V roce 1964 byla Sartrovi udělena Nobelova cena za literaturu, odmítl ji však přijmout. Zemřel v Paříži 15. 4. 1980.