Erwin Piscator

Erwin Piskator se narodil 17.prosince 1893 v německém Ulmu v rodině evangelického pastora. Jeho rozhodnutí stát se hercem, vyvolalo v celé rodině zděšení. Dle tehdejších hledisek šlo o společenskou degradaci. V době studií historie umění, filozofie a germanistiky na Mnichovské universitě je již začínajícím hercem Mnichovského dvorního divadla. Hned v počátcích 1.světové války je povolán do armády. Po dvou letech strávených v zákopech a na bojištích, je převelen k leteckému oddílu ve kterém působí Frontové divadlo. Ke konci války se stává obdivovatelem bolševické revoluce v Rusku, ve které vidí naději na ukončení válečného běsnění. Po válce se stává aktivním levicovým agitátorem, především v Berlíně a Královci (Kalinigradu), kde se pokouší založit vlastní divadlo, které měl v úmyslu dát do služeb politiky. To se mu podaří až po návratu do Berlína, ve kterém zakládá sociálně zaměřené Proletářské divadlo. Uvádí společensky kritické hry Hopla žijeme a Rasputin, ale i Haškova Dobrého vojáka Švejka. Jeho obohacení divadelního umění nespočívá v jeho politicky zaměřené tvorbě, ale především v novém a inovačním pojetí jevištní tvorby. Jako první začíná na jevišti používat film, jakož to součást představení. Na pozadí jeviště jsou promítány hrané, dokumentární filmy či fotografie, jež dokreslují atmosféru představení. Společně s ředitelem střediska Avantgardy Bauhausu v Dessau Walterem Gropiusem mají záměr vytvořit tzv. Totální divadlo (Totaltheatr), jež spočívalo v propojení jeviště a hlediště a diváci by byli aktivně zapojováni do představení. Tato snaha jej přivedla do dluhů a následně krátce i do vězení. Koncem dvacátých let je za svou politicky angažovanou činnost v divadle několikrát obviněn a většinu soudních sporů prohrává, především po uvedení hry s Leninem jako jednou s postav a o tehdy ještě žijícím excísaři Vilému II. V těchto letech patřil k jeho nejbližším spolupracovníkům i Berthold Brecht, vedoucí dramaturgického týmu. Se vzrůstajícím vlivem a moci fašismu se množí útoky na jeho divadlo i na jeho osobu, jak právnické tak i fyzické. Před tímto nebezpečím odjíždí do Sovětského svazu, kde využil nabídku k natočení filmu, podle Anny Seghersové Povstání rybářů ze St. Barbary. V roce 1934 krátce pobýval v Praze kde jednal o zfilmování Haškova Švejka, do hlavní role uvažoval s Janem Werichem, s natáčení však sešlo. Pod vlivem rozporů v Sovětské politice, počátek kultu osobnosti, odjíždí do Paříže. Zde se mu příliš nedaří a těsně před německou okupací Francie odjíždí do USA, kde je mu nabídnuto vedení divadelního učiliště Dramatic Worshop v New Yorku. Po skončení 2.světové války se, pro svoje politické názory stává nepohodlným, v období činnosti Výboru pro neamerickou činnost, i ve Spojených státech,a tak před persekucemi volí návrat do rodného Německa. Zde však působí provázané vlivy z období nacismu a žádné valnější práce mu není dopřáno. Obratem k lepšímu se stává až nabídka na režii v Západoberlínském divadle Freie Völksbühne, kde postupně uvádí světové premiéry her Náměstek (1963) od Hochhutova, Oppenheimer (1964) od Kipphardtova a Weissovo Přelíčení (1965). Snaží se o návrat k divadelnímu stylu dvacátých let a i tentokrát je na něho útočeno za sympatie ke komunismu. Krátce po tomto úspěšnějším období, Erwin Piscator umírá, 30. března 1966, ve Starnbergu.