Gabrielle Fontan

Když bratři Lumierové prezentovali svůj první film, byla Gabrielle Fontan již uznávanou divadelní herečkou, přesto si později k filmu našla cestu. Stalo se tak ale až po příchodu zvuku, který mohl zhodnotit její mluvený projev a Gabrielle Fontan se stala osvědčenou představitelkou desítek vedlejších rolí starších žen. Narodila se v Bordeaux v roce 1873, její skutečné jméno bylo Gabrielle Pene-Castel. Divadlo hrála od počátku devadesátých let na různých pařížských scénách, jako zavedená herečka později dávala i lekce začínajícím adeptům. Ve dvacátých letech 20. století byla Gabrielle Fontan již ve věku, kdy většina hereček odchází z divadla do penze. Ona však teprve měla před sebou obdivuhodnou kariéru u filmu, poprvé se objevila ještě v němé éře v dramatu MALDONE (1927), v němž hlavní roli hrál Charles Dullin, její divadelní šéf. Díky němu Gabrielle Fontan na prahu šedesátky objevila svět filmu, plné uplatnění jí ale nabídl až nástup zvukového filmu. Během třiceti let pak odehrála obdivuhodný počet bezmála 130 menších rolí babiček, hašteřivých tetiček, domovnic a sousedek, řada jejích postav však překročila rámec epizod a výrazným způsobem obohatila i několik zásadních děl francouzské kinematografie. Početně bohatá filmografie Gabrielle Fontan v sobě zahrnuje nejen umělecké skvosty své doby, ale pochopitelně i podprůměrné komedie a sentimentální příběhy, jichž se ve Francii stejně jako v jiných zemích točilo dost. Počátkem třicátých let spolupracovala s režiséry komerčně úspěšných, ale málo hodnotných filmů (André Berthomieu, Jean Grémillon). Z větších hereckých úkolů, kterými byla pověřena, stojí za připomenutí režijní debut později významného režiséra Jean-Paula Le Chanoise ČAS TŘEŠNÍ (Le temps des cerises, 1937), menší rolí babičky se uvedla ve slavném Renoirově snímku VÝLET DO PŘÍRODY (Une partie de campagne, 1936). Koncem třicátých let dostala menší příležitosti ve významných filmech DEN ZAČÍNÁ (Le jour se leve, 1939) a KONEC DNE (La fin du jour, 1939), poměrně velké role pak dostala v době války, kdy natočila více filmů, než řada jiných herců. Za zmínku stojí její filmografie z roku 1943, kdy se objevila ve třinácti snímcích, několik z nich navíc značně přesahovalo průměr dobové produkce a ani účast Gabrielle Fontan v nich nebyla zcela zanedbatelná (NEZNÁMÝ V DOMĚ – Les inconnus dans la maison, 1942; PEKELNÉ ÚDOLÍ – Le val d´enfer, 1943; KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE – Picpus, 1943). Ještě ve třicátých letech hrála Gabrielle Fontan také divadlo, nejčastěji v Théâtre de l'Oeuvre, později v Théâtre de la Madeleine nebo v Théâtre Montparnasse. Značné vytížení filmem spolu s pokročilým věkem ji ale donutily jevištní aktivity omezovat, nicméně ještě v padesátých letech stála na jevišti Théâtre Edouard VII. (Svědek obžaloby) nebo znovu v Théâtre de l'Oeuvre (Vejce). I po válce točila Gabrielle Fontan několik filmů ročně, roli matky titulního hrdiny ztvárnila například v životopisném snímku FRANÇOIS VILLON (1945), jako jeptiška se objevila v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947). Význam jejích rolí sice mírně poklesl, dále ale hrála maminky a babičky hlavních hrdinů, často ale i bezejmenné staré ženy. Ještě ve značně vysokém věku hrála poměrně důležité úlohy v komedi PRVNÍ MÁJ (Premier mai, 1957) nebo v kriminálce PŘÍPAD KOMISAŘE MAIGRETA (Maigret et l'affaire Saint-Fiacre, 1959). Před kamerou se setkala i s vycházejícími hvězdami mladšími o dvě generace, například v kriminálce BUĎ HEZKÁ A MLČ (Sois belle et tais-toi, 1958) to byli J. P. Belmondo a A. Delon. Poslední film s Gabrielle Fontan měl premiéru až po její smrti (MONSIEUR SUZUKI, 1959). Gabrielle Fontan zemřela v Juvisy-sur-Orge nedaleko od Paříže 8. září 1959 ve věku 86 let.