Vojta Novák

Herec Vojta Novák pocházel z Prahy, již na gymnáziu propadl herectví, ochotnicky hrál také po dobu svých studií na filozofické fakultě. Souběžně se herecky školil u Richarda Schlaghammera, v roce 1911 pak založil Lyrické divadlo, které působilo v prostorách Švandova divadla. Avantgardní Lyrické divadlo se o rok později proměnilo v tzv. Divadlo Umění, kde se pak Novák začal prosazovat nejen herecky, ale i jako režisér a výtvarník. V letech 1914-1919 působil v Intimním divadle, kde zastával mimo jiné i funkci tajemníka a z tohoto postu se snažil prosazovat uvádění umělecky náročných her. Již jako renomovaný a uznávaný režisér byl pak v roce 1919 angažován do Národního divadla, kde působil až do roku 1955. Po první světové válce se Novák věnoval také organizační činnosti, od roku 1920 byl předsedou Organizace českého herectva, později pak stál v čele Svazu českého herectva. Svou divadelní kariéru uzavřel jako ředitel Divadla Jiřího Wolkera v Praze (1955-1957). Herectví Vojty Nováka vycházelo z psychologického realismu s tendencí uplatňovat surrealistické a impresionistické prvky, později se přiklonil k civilnějšímu projevu. S prací ve filmu byl Novák poprvé konfrontován již v němé éře, kdy se objevil jako úředník v komedii ZLATÉ SRDÉČKO (1916). Poté se na delší dobu odmlčel, protože jeho prioritou byla režijní práce pro Národní divadlo, znovu si pak zahrál až starého profesora Vondráka v legendární veselohře CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939). Podobnou roli profesora konzervatoře ztvárnil ve stejném roce v melodramatu JINÝ VZDUCH (1939). Oba tyto filmy vznikly v režii Martina Friče a ten pak Nováka obsazoval v době okupace i do dalších dodnes známých filmů, současně začal Novák spolupracovat na kvalitních uměleckých počinech Otakara Vávry. Po válce se pak Novák objevil v několika historických snímcích (HOUSLE A SEN, 1946; MIKOLÁŠ ALEŠ, 1951; JAN HUS, 1954), jeho poslední filmovou rolí byla nevelká postava starého muže v Čedoku ve filmu CO ŘEKNE ŽENA (1958). Vojta Novák zemřel v Praze 18. března 1966 dva dny po svých osmdesátých narozeninách. Jeho manželkou byla Milena (vlastním jménem Lidmila) Nováková, rozená Malínská (1888-1970), která se prosadila jako publicistka, novinářka a také autorka několika próz, po roce 1948 však odešla do soukromí.