Lev Lemke

Lev Isakovič Lemke se narodil 25. srpna 1931, bohužel však žádný z pramenů neuvádí nic bližšího o jeho rodičích ani místu narození. Roku 1959 ukončil studia na Divadelní akademii v Dněpropetrovsku (Ukrajina) a nastoupil jako herecký kandrdas do moskevského Nového divadla miniatur. Spokojený tu ale údajmě příliš nebyl, neboť dostával většinou jen malé a okrajové role. Situace se změnila až roku 1962 po jeho přesídlení do Leningradu, kde získal angažmá v tamějším Divadle Komedie. Zde se naplno rozvinul jeho všestranný herecký talent a Lemke se brzy stal vůdčí osobností uměleckého kolektivu. Kromě svého běžného repertoáru se věnoval recitaci, pořádal tzv. "komorní večery hudby a poezie", aktivně se účastnil různých zájezdových představení i jiných divadelních projektů, z nichž mnohé sám vymýšlel a režíroval. Ačkoliv hlavním těžištěm jeho práce bylo vždy divadelní jeviště, brzy po svém debutu (1962) se stal i vyhledávaným a divácky oblíbeným hercem filmovým. Vzhledem ke svému zevnějšku byl často obsazován do rolí intelektuálů, cizí mu však nebyly ani role vyloženě komické nebo hudební. Přestože byly jeho postavy většinou vedlejšího rozsahu a žádnou opravdu hlavní roli si nikdy nezahrál, diváci jej milovali. Během své kariéry se tak objevil ve více než čtyřiceti filmových úlohách. Z jeho filmové tvorby lze namátkou jmenovat např. prostého a upřímného vojáka Salomona Berkoviče ze seriálu "Není cesty zpátky" (1970) či státníka L.N.Trockého z filmu "Nepřítel lidu - Bucharin" (1990) - postavy židovského původu byly Lemkemu, vzhledem k jeho původu i fyziognomii prostě předurčeny. Lev Lemke se často věnoval i dabingu - jeho hlasem k ruským divákům promlouval např. i francouzský herec Louis de Funés. Za své celoživotní dílo a značný přínos sovětské kultuře získal Lev Lemke titul Zasloužilý umělec. I v soukromí byl tento herec údajně stejně milý a usměvavý jako většina jeho filmových postav, hodně četl a měl značné encyklopedické vědomosti z mnoha různých oblastí vědy i kultury. Jeho manželkou byla televizní hlasatelka Valentina Vladimirovna Drozdovska a ve stopách rodičů se do jisté míry vydal i jejich syn Sergej, který pracuje jako televizní režisér a kameraman. Smrt si pro Lva Lemkeho přišla pouhé tři týdny před jeho 64. narozeninami - 4. srpna 1996. Jeho hrob se nalézá na Serafimovském hřbitově v Petrohradě (bývalém Leningradu).