Georges Rivière

Pohledný herec Georges Riviere zahájil svou kariéru v rodné Francie, na deset let pak ale zakotvil v jižní Americe a později se stal dočasnou hvězdou dobrodružného žánru v několika západoevropských zemích. Před kamerou se objevil poprvé ve vedlejší roli markýze de La Tour v Guitryho životopisném filmu KULHAVÝ ĎÁBEL (Le diable boiteux, 1948), počátkem 50. let odešel zkusit štěstí do Argentiny, kde ostatně po druhé světové válce působilo více herců i režisérů z Evropy. V Argentině přijal umělecké jméno Jorge Riviere a v letech 1953-1958 tady natočil čtrnáct filmů, většina z nich ale zůstala v Evropě neznámá. Dvakrát točil s režisérem Kurtem Landem, původem z Rakouska, čtyřikrát jej ke spolupráci přizval Enrique Cahen Salaberry. Právě se Salaberrym prorazil koncem 50. let i na evropský trh, když hrál hlavní roli po boku americké herečky Abbe Lane v muzikálu ZUZANA A JÁ (Susana y yo, 1957), který byl s úspěchem uveden v Itálii, kde Abbe Lane v té době působila častěji. Díky tomu se Riviere vrátil do Francie a nabyté zkušenosti spolu s atraktivní vizáží začal uplatňovat znovu v rodné Francii. Zatím s vedlejší rolí se musel spokojit v Lacombově filmu LOĎ S BÍLÝM MASEM (Cargaison blanche, 1957), v menší úloze ruského komořího se mihnul i v americkém životopisném filmu JOHN PAUL JONES (1959), přišly i nabídky z Německa a Itálie, s německými a italskými herci hrál například ve výpravném dobrodružném filmu o dvou dílech VLÁDKYNĚ SVĚTA (Die Herrin der Welt, 1960). Ve větší míře se zviditelnil účastí na dvou velmi úspěšných filmech z doby druhé světové války, NORMANDIE-NIEMEN (1960) a PŘECHOD PŘES RÝN (Le passage du Rhin, 1960). Režisér prvního ze jmenovaných titulů, Jean Dréville, pak Riviera oslovil pro další životopisný film LA FAYETTE (1961), kde ztvárnil historickou postavu hraběte Vergennese. U nás jsme Georgese Riviere mohli vidět v titulní roli zbojníka z 18. století v dobrodružném filmu MANDRIN (1962), který mohl konkurovat dobovým trhákům s Jeanem Maraisem, ve srovnání s výše uvedenými filmy ale takový úspěch neměl. V roce 1960 se Georges Riviere oženil s herečkou Lucile Saint-Simon (*1937), poté spolu vytvořili ústřední pár ve francouzské kriminálce POSLEDNÍCH PATNÁCT MINUT (Le dernier quart d'heure, 1962), před kamerou se setkali i v italském hororu PANNA Z NORIMBERKU (La vergine di Norimberga, 1963). V Itálii vytvořil Riviere i svou poslední hlavní roli v historické komedii ČTYŘI MUŠKETÝŘI (I quattro moschettieri, 1964), kde hrál d'Artagnana. Spolu s manželkou pak oba ukončili své angažmá ve filmu a od poloviny 60. let žijí v soukromí.