Stanislaw Lem

Známý polský spisovatel, filozof, futurolog, esejista, literární kritik a satirik Stanislaw Lem se narodil 12. září 1921 v ukrajinském Lvově, který tehdy ovšem ještě patřil Polsku. Jeho otec Samuel Lem pocházel z rodiny s židovskými kořeny a jeho původní příjmení znělo Lehman. I on v mládí psal poezii a ve lvovských denících publikoval své články a eseje. V době synova narození už platil za vynikajícího lékaře - otorhinolaryngologa. Naproti tomu maminka Sabina (rozená Woller) žádné zvláštní vzdělání neměla, byla to však velice laskavá a srdečná žena. Rodina patřila mezi bohatou lvovskou elitu a malý Stanislaw vyrůstal jako jedináček, obklopený láskou a péčí. Jeho výchova se ubírala v katolickém duchu, později se však prohlásil za agnostika až ateistu. Po maturitě na gymnáziu Karola Szajnochy chtěl pokračovat studiem na polytechnice, ale protože to už byl Lvov obsazen Rudou armádou, nedostal pro svůj "buržoazní" původ ke vstupu na vysokou školu povolení. Nakonec se (díky otcovým konexím) zapsal na lvovskou lékařskou univerzitu, ale jeho studia hned v počátku přerušila válka. Lvov byl obsazen Němci, střední i vysoké školy uzavřeny, a mladý Lem se za pomoci falešných dokladů (které sice rodinu stály hotové jmění, ale uchránili ji před deportací do ghetta), živil jako dělník v německé společnosti Rohstofferfassung. Byl to závod na opravu poškozené armádní techniky, čehož Lem využíval při své odbojové činnosti - kradl tam různé součástky, ale také střelivo a výbušniny. Od roku 1944 znovu nastupuje na univerzitu, ale už brzy se musí rozhodnout, zda přijme sovětské občanství a bude moci zůstat, anebo zda bude repatriován do Polska. Celá rodina volí druhou možnost a tak jsou roku 1946 deportováni do Krakowa, kde Stanislaw může konečně dostudovat. Protože ale nechtěl pracovat v armádě, raději nesložil závěrečné zkoušky a lékařskou praxi nikdy nevykonával. V té době také poprvé publikuje své básně a úvahy a časopisecky vychází i jeho prvotina Czlowiek z Marzu – (Člověk z Marsu - 1946), jejichž okamžitý úspěch u čtenářů přispěl k Lemovu rozhodnutí živit se nadále literární tvorbou. Roku 1953 se oženil s kolegyní z univerzity, studentkou radiologie Barbarou Lesniak, a roku 1968 přichází na svět jejich syn Tomasz. Oproti přepychu z doby svého dětství se Lem nyní musí spokojit se skrovným bydlením v činžáku. Přesto si pilnou prací časem vydělá nejen na stavbu nového domu, ale dokonce i na koupi automobilu, což v té době nebylo v Polsku vůbec jednoduché. Po roce 1981, kdy je v Polsku vyhlášen vyjímečný stav, uvažuje znechucený spisovatel o emigraci na západ. To se však celé rodině povedlo až roku 1983, kdy obdrželi pozvání od rakouské Asociace spisovatelů. Ale ani v zahraničí Lem příliš spokojený nebyl a po několikaletém pobytu ve Vídni se roku 1988 vrací zpět do Polska. Na konci svého života spisoval trpěl silnou cukrovkou, často omdléval a několikrát byl ve vážném stavu hospitalizován v nemocnici. 27. března 2006 pak umírá na Jagellonské univerzitní klinice v Krakowě a urna s jeho popelem je uložena na místním Salvátorském hřbitově. Stanisław Lem je obecně považován za nejvýznamnější osobnost polské sci-fi, ale jeho odkaz je daleko bohatší - byl členem mnoha domácích a zahraničních vědeckých společností, získal řadu významných ocenění - např. Státní cenou I. stupně (1976). Jeho knihy byly přeloženy do 40 jazyků a prodalo se přes 27 milionů výtisků. Jeho dílo ovlivnilo nejen polskou, ale i světovou vědecko-fantastickou literaturu a na náměty jeho povídek a románů bylo natočeno mnoho rozhlasových her a filmů. V Lemových dílech se postupně objevují dvě postavy, které později vystupují i v dalších textech. Je to především pilot Pirx (dobře známý i našim divákům z filmu "Zkouška pilota Pirxe") se kterým čtenáři překonávají různé technické nástrahy, které čekají na lidi budoucnosti, a Ijon Tichý, který při svých kosmických výpravách navazuje kontakty z mimozemskými civilizacemi. Nejméně 3x se zfilmování dočkal i nejznámější Lemův román SOLARIS, přičemž patrně nejlepším jeho zpracováním se jeví snímek rež. Tarkovského z roku 1972. Jméno slavného spisovatele, který svou tvorbu zasvětil sci-fi příběhům, nese z rozhodnutí Mezinárodní astronomické unie dokonce i planetka 3836 - "LEM". STANISLAW LEM - výbor z díla: Romány: Czas nieutaceny – 1 – 3, 1955,1957,1965 (Nepromarněný čas). Románový cyklus, ve kterém autor zpracoval zážitky z války a z prvních let po osvobození. 1. díl byl zfilmován 1978. Astronauti – 1951, první sci – fi román, upozorňující na nebezpečí vývoje lidstva nesprávným směrem. Oblok Magellana – 1955 (K mrakům Magellanovým), zfilmováno v roce 1963 Eden – 1959 (Planeta Eden) Powrót z gwiazd – 1951 (Návrat z hvězd) Solaris – 1961, v románu autor upozorňuje na samotu člověka ve vesmíru. Zfilmováno v roce 1972. Śledzstwo – 1959 (Vyšetřování) Pamietnik znaleziony w wannie – 1961 (Zápisník nalezený ve vaně) Glos Pana – 1968 (Pánův hlas) Katar – 1976 (Rýma) Opowieści u pilote Pirxie – 1968 (Příběhy pilota Pirxe.) Soubor povídek, ve kterých autor vyslovuje obavy o duchovní rozvoj lidstva a směr technického rozvoje. Povídky obsahují prvky humoru, grotesky a parodie. Součástí souboru jsou povídky: Inwazja z Aldebarana – 1959 (Invaze z Aldebaranu) Ksiega robotów – 1961 (Vzpomínky Ijona Tichého – č. 1964) Noc ksieźycowa – 1963 (Měsíční noc) Polowanie – 1965 (Lov) Bajki robotów – 1964 (Zachrańme vesmír), pohádkově laděné příběhy nutí k zamyšlení o etických hodnotách člověka směřujícího do kosmu. Některé prózy mají formu filozofických úvah, esejů a črt: Dialogi – 1957 (Rozhovory) Wejście na orbite – 1962 (Vstup na oběžnou dráhu) Summa technologiae – 1964 Filozofia przypadku – 1968 (Filozofie náhody). Parodie, čili soubory fiktivních recenzí, črt a přednášek: Doskonala próznia – 1971 (Dokonalá prázdnota) Golem XIV – 1981 Prowokacja – 1984 (Provokace