Pam Grier

Pamela Suzette Grier se narodila 26.5. 1949 jako jedna ze čtyř dětí mechanika Clarence Griera a zdravotní sestry Gwendolyn Samuels. Vyrůstala v Denveru a v osmnácti letech se rozhodla na radu agenta odjet do Hollywoodu. Začátek nebyl nijak jednoduchý. Její první filmy Women in Cages (1971) a The Big Doll House (1971) byly natáčeny na Filipínách, kde byla Grier nakažena smrtelnou tropickou nemocí a téměř zemřela. Ztratila své vlasy a byla dočasně oslepena na téměř měsíc. Trvalo téměř další rok, než se úplně zotavila. Následovaly akční role razantních žen, které vědí co chtějí a vědí, jak to získat. Black Mama, White Mama a Scream, Blacula, Scream! jí dopomohly k zájmu diváků, ty největší úspěchy však slavila až později a to s režisérem Jackem Hillem, někdejším spolužákem Francise Forda Coppoly. Hill si zamiloval na škole béčkové filmy a zůstal jim věrný i ve své profesi, kdy natáčel nízkorozpočtové "blaxploitation" – drsné akční thrillery kategorie B, které vznikaly na přelomu 60. a 70. let pro afroamerické publikum a zobrazovaly heroicko-comicsové činy černošských hrdinů. Své největší úspěchy slavil Hill právě s Grierovou, jmenovitě snímky Coffy a Foxy Brown. Grier se velmi brzy stala hvězdou tohoto typu filmů, které se vyznačovaly přemírou násilí a sexu. Podařilo se jí vytvořit prototyp silné akční hrdinky, smyslné, nebezpečné, ke všemu odhodlané a vždy schopné v soubojích dokázat, že „koule“ nutně neznamenají převahu a drsnost. Když odezněla doba „tupých“ akčních filmů, bylo potřeba nového začátku. I tehdy však Grier zůstala věrná své razantnější povaze a tak první výraznější rolí se jí stala v roce 1981 prostitutka Charlotte ve snímku Pevnost Apačů v Bronxu. Film o policejní rutinně v terénu nijak nevybočuje z průměru svého žánru, přesto se jedna jeho scéna dočkala statutu kultovní a to scéna s žiletkou, ve které exceluje právě Grier. V roce 1985 se též představila na jevišti v Los Angeles v černošském provedení hry Sama Sheparda Láskou posedlí. V pol. 80. let musela jít kariéra stranou, protože Grier podstoupila léčbu rakoviny. Při svém pozvolném návratu před kameru se pak musela spokojit s malými rolemi jak ve filmech, tak i v TV, kde se objevila mj. jako host v seriálech Miami Vice (1985), Night Court (1986, Noční soud), Monsters (1990), The Marshall (1995), Family Blessings (1997) a Linc's (1998). Jedna z jejích sester v roce 1990 zemřela na rakovinu a syn této sestry následně kvůli tomu spáchal sebevraždu. Grier tyto události nesla těžce. Největší příležitost v devadesátých letech jí poskytl Quentin Tarantino, když ji obsadil do titulní role stárnoucí letušky ve filmu podle knihy Elmora Leonarda Jackie Brownová. Jackie Brownová je vlastně (alespoň částečná) Tarantinova pocta filmům, ve kterých Grier hrávala v sedmdesátých letech. Původně se film měl jmenovat Jackie Burk, po obsazení Grier však Tarantino název pozměnil na Brown (podle její klasiky Foxy Brown). Čeští diváci do té doby nikdy o Pam Grier pravděpodobně neslyšeli a to i přesto, že si zahrála kupříkladu po boku Stevena Seagala v Nico – Víc než zákon (1988), Kurta Russela - Útěk z L.A (1996) a Jacka Nicholsona – Mars útočí (1996). I nadále se Grier objevovala v řadě zajímavě obsazených projektů, které však bohužel neměly u diváků přílišný úspěch – v pokračování Pevnosti strachu Věznice Fortress (Christopher Lambert/ 1999), ve Sněhové kalamitě (Chevy Chase/ 2000), v krimi Ve tři ráno (Danny Glover/ 2000), v bláznivé komedii Pluto Nash (Eddie Murphy/ 2002), v hororu Duchové Marsu (2001), který režíroval klasik John Carpenter a ve filmu Jako dým, kde si zahrála po boku Kate Winslet a Harvey Keitela. I když se Pam Grier po Jackie Brownové dostalo větší pozornosti, již nikdy neměla možnost si zahrát tak výrazné role, jako kdysi. Přes její nesporné herecké kvality zůstává pro mnohé filmové diváky pouze tou herečkou, která kdysi „byla v tom filmu od Tarantina“. Vzhledem k tomu, nakolik silné charaktery Grier ve své kariéře vytvořila je to celkem škoda. Patří tak veliký dík Tarantinovi za to, že dopomohl Grier alespoň k tomu, aby nebyla zapomenuta.