Jan Faltýnek

Jan Faltýnek se narodil v Ostravě, vyučil se elektrikářem a od sedmnácti let byl osvětlovačem v teplickém divadle. Později zde byl angažován jako inspicient, následně pak jako příležitostný zpěvák v operetním souboru a také herec. V letech 1959-1962 působil v divadle v Příbrami, později jej do Prahy přizval Oldřich Nový, kterého zaujal při hostování ještě v Teplicích. Od roku 1967 tedy Faltýnek působil v Praze, původně v Divadle S. K. Neumanna, později v Městských divadlech pražských. V Divadle S. K. Neumanna vynikl především v roli Švejka (režie V. Lohniský), později byl autorem dvou představení jednoho herce Lavina (1979) a Požár (1985; s touto hrou hostoval v pražské Viole), vynikl také jako bavič a vypravěč. Jako nevšední typ se zvláštním charisma byl Faltýnek pochopitelně využit i ve filmu a televizi. Poprvé se objevil ve zcela epizodní roli ve filmu Naděje (1963), s jeho stálým angažmá v Praze pak přišly další četné příležitosti před kamerou a v 70. letech hrál v několika filmech ročně. Nikdy nedostal hlavní roli, nicméně i jeho epizodní postavy jsou dobře zapamatovatelné vzhledem k hercovu typu a také častému reprízování úspěšných filmů. Takto si jej můžeme pamatovat z filmů Drahé tety a já (1974), Dým bramborové natě (1976) nebo S tebou mě baví svět (1983). Hrál také v seriálech Třicet případů majora Zemana (1975), Tajemství proutěného košíku (1977), Nemocnice na kraji města (1977) nebo Bambinot (1984), své pěvecké schopnosti zúročil například v Kabaretu U dobré pohody. Jan Faltýnek byl ženatý, z manželství s herečkou Jaroslavou Tichou měl jednoho syna. Zemřel v Praze 12. proince 1995 ve věku 59 let.