Karel Černý

Karel Černý, vlastním jménem Karel Walter, se v kulturní sféře uplatňoval v několika profesích, byl nejen hercem, ale také divadelním režisérem a spisovatelem a používal různé pseudonymy, nejčastěji vystupoval jako K. W. Černý, známý je ale také jako Karel Valtr-Černý nebo K. V. Černý. Pocházel z pražského Žižkova a původ měl v živnostnické rodině. Jeho prvotním zájmem byla opera a navštěvoval Pivodovu pěveckou školu, nakonec se ale stal činohercem a před dokončením studií odešel k venkovské divadelní společnosti Marie Procházkové-Malé. Na počátku první světové války vstoupil Karel Černý do armády, krátce pracoval také jako havíř na Ostravsku. Po několika dalších štacích u kočovných divadelních společností získal angažmá ve Státním divadle v Brně, kde působil v letech 1916-1919, potom v rychlém sledu vystřídal divadla v Ostravě a Olomouci, krátce hrál i v pražském Vinohradském divadle. V letech 1922-1923 byl šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, další tři roky pak stejnou funkci zastával v Českém divadle v Olomouci (1923-1926). V průběhu dvacátých let se Karel Černý prosadil především jako divadelní režisér a ve svých realizacích v Ostravě, Brně a Olomouci aplikoval některé inovační postupy, které jeho představením zajistily pozornost soudobé kritiky (Dáma se slunečnicí, Periferie). Výrazné byly i jeho herecké kreace, v nichž ztvárňoval složité charaktery. Nekonformní styl života a psychické problémy donutily Karla Černého v roce 1926 opustit svět divadla, návrat k herectví v následujícím roce v pražské Uranii se mu nepodařil a musel se podrobit dokonce ústavnímu léčení. K aktivní činnosti se vrátil až po deseti letech, kdy se prosadil především jako filmový herec a od roku 1937 do své předčasné smrti odehrál před kamerou bezmála čtyřicet vedlejších rolí. Poprvé se objevil jako starosta ve filmu LÍZIN LET DO NEBE (1937). Svou důstojnou vizáží s bílými vlasy byl Karel Černý předurčen především k postavám vysoce postavených mužů. Z typologie i významu jeho filmových rolí vybočuje velká úloha chamtivého sedláka Záhoře v dramatu BOŽÍ MLÝNY (1938). Hrál často bohaté podnikatele a továrníky, takové úlohy mu připadly například v několika filmech s Oldřichem Novým (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, 1939; HOTEL MODRÁ HVĚZDA, 1941; VALENTIN DOBROTIVÝ, 1942), neméně početnou položkou v jeho filmografii jsou role lékařů (HUMORESKA, 1939; BARON PRÁŠIL, 1940; KLUCI NA ŘECE, 1944). Zvláště v letech 1938-1940 byl značně vyhledávaným hercem a točil více než deset filmů ročně, až za války své aktivity před kamerou omezil. Jeho posledním filmem byla ROZINA SEBRANEC (1945), kde hrál konšela. Po prvních filmových rolích začal Karel Černý hostovat na scéně Národního divadla, v roce 1940 tady začal vystupovat jako stálý host a nakonec byl v letech 1942-1945 sólistou činohry. V průběhu těchto let odehrál na naší první scéně několik desítek menších rolí v různorodém repertoáru, mimo jiné účinkoval v několika hrách, které se později dočkaly filmového zpracování (Příklady táhnou, Jiný vzduch), naposledy hrál v představení Člověk Odysseus, které mělo premiéru v květnu 1944. V této době se Karel Černý prosadil i jako spisovatel a v roce 1943 vydal autobiograficky laděný román Případ herce Haltera, kromě toho publikoval také verše a povídky. Okolnosti úmrtí Karla Černého nejsou dodnes zcela jasné, byl nalezen mrtev ve svém bytě v březnu 1945. Jeho manželkou byla filmová historička Marie Benešová (1916-2003).