Jean-Claude Pascal

Francouzský herec, zpěvák a spisovatel Jean-Claude Pascal, vlastním jménem Jean-Claude Villeminot se narodil 24. 10. 1927 v Paříži v rodině majitele oděvní a textilní firmy. Během II. světové války jako sedmnáctiletý bojoval proti fašistům ve druhé obrněné divizi, a byl vyznamenán za statečnost - Croix de Guerre – Válečným křížem, a k tomu byl jmenován Commandeur des Arts et Lettres, a Rytířem čestné legie. Stalo se tak při osvobozování Strassburgu. Po ukončení druhé světové války se vrátil do Paříže, kde začal studovat na Sorboně, a později se začal věnovat módnímu návrhářství a kostýmnímu výtvarnictví. Stal se také načas návrhářem firmy Christian Dior. V době, kdy realizoval zakázku na návrh kostýmů do divadelní hry Don Juan Jeana B. Moliéra v režii Louise Jouvetse, se velmi úzce dostal do kontaktu s herectvím, a současně si pohledného mladého muže všiml režiser filmu Quattro Rosse, a Jean-Claude Pascal zakrátko debutoval před kamerou v roce 1949, v divadle to bylo také v tom samém roce spolu s Pierrem Renoirem a Hedwig Feuillere v La Dame aux Camelias – Dáma s kaméliemi…. U nás si J. C. Pascala zřejmě divák nejvíce zapamatoval v roli Osmana Ferradjije, vedle krásné Michéle Merciére v posledním, pátém dílu režisera Bernarda Borderie o Angelice de Sance-de Monteloupe-Plessisbelliére-de Peyrac s názvem Angelika a sultán z roku 1968, nebo vedle Rommy Schneider – La Belle et l´emperieur 1959 – role cara Alexandera, nebo s další kráskou francouzského filmu tehdy ještě tmavovlasou a mladinkou Brigitte Bardot ve filmu - Syn krásné Caroline 1954 v roli dona Juana Arandy- Sallanchese, nebo Rytíř noci 1954, Si Versailles Tales v roli švédského šlechtice a milence Antoinetty - Axela Fersena. Pravdou je, že hereckou doménou pohledného, výrazného Pascala až do počátku šedesátých let byly romantické a milovnické role především v historických, kostýmních filmech. J.C. Pascal byl také výborným chansoniérem a účastnil se a reprezentoval Francii velmi často na různých mezinárodních soutěžích, kde se vždy velmi dobře umístil, ne-li vyhrál, tak jako v roce 1961 v Eurovizi Song Contest - vyhrál Grand Prix Eurovision, se skladbou Nous les amoureux – Jsme milenci, s textem a hudbou Maurice Vidalina, nebo o dvacet let později při opětné reprezentaci za Lucembursko v roce 1981 se umístil v první desítce se skladbou Cést peutetr pas l´Amériqe – autoři Sophia Machno a J.C.Petit. Jako zpěvák se stal úspěšným představitelem-interpretem šansonů a balad, a v průběhu své umělecké kariéry nahrál více než 50 alb, měl úspěch v mnoha evropských zemích – Německo, Itálie, Španělsko a.j.. Jeho příjemně ladící hlas, hluboký témbr umožnil spolu s hereckým projevem citlivou interpretaci skladeb mladých skladatelů, kterých písně zpíval a natáčel. J. C. Pascal si velmi střežil své soukromí, nebyl nikdy ženat, ale v kuloárech se šeptalo, že je homosexuálně zaměřen. Na svém kontě měl více jak padestá filmů, vystoupení v TV, seriály, rozhlasové natáčení, napsal několik scénářů, dvě biografie, psal romány a historické portréty o francouzských králích. Jean-Claude Pascal zemřel na rakovinu v Clichy-la-Garenne v Beaujonské nemocnici nedaleko Paříže dne 5. 5. 1992. Bylo mu 64 let. I přes jeho velkou popularitu od 50 do 80 let se o jeho skonu dozvěděla veřejnost až v době, kdy byl na jeho přání popel rozptýlen na dvou místech v Tuniském Hammametu a v zátoce v Mont Saint-Michel. Marta Holubová-clara.bow