Marie Burešová

Marie Burešová od dětství tíhla k divadlu, ještě jako studentka konzervatoře účinkovala v žižkovském divadle Akropolis. Po úspěšném zakončení dramatického oddělení Státní konzervatoře (1929) nastoupila jako elévka do Národního divadla (1930-1934), poté vynikala jako členka Burianova souboru D 34 (1934-1941). V letech 1941-1946 hrála v Městských divadlech pražských a nakonec byla členkou činohry Národního divadla (1946-1967). Herectví Marie Burešové bylo založeno na kultivované práci s hlasem, její doménou byl umělecký přednes a recitovaná pásma. Proto také získala proslulost v Nezvalově Manon Lescaut v divadle D 34. Ze stejného důvodu pak ale těžko nacházela uplatnění na naší první scéně, kam nastoupila v době, která příliš básnickým dramatům nepřála. Film byl k Marii Burešové poměrně skoupý, poprvé na stříbrné plátno vstoupila až jako třicátnice. Hrála sice vesměs vedlejší role, ale dodnes si ji dobře pamatujeme hned z její první filmové role suplující profesorky Boženy Lachoutové v nestárnoucí komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938). Poměrně velkou úlohu herečky Marie Divecké dostala v melodramatu MODRÝ ZÁVOJ (1941), posledním větším vystoupením ve filmu byla kreace Julie Ramešové ve vězeňském dramatu DVAASEDMDESÁTKA (1948). Poté hrála ještě v několika filmech, naposledy v roli matky hlavního hrdiny v sociálním dramatu KŘIŽOVATKY (1959). V 60. a 70. letech se pak ještě párkrát objevila v televizi, naposledy spolu s dalšími herci Národního divadla v písničkovém pořadu HŘÍCHY MLÁDÍ (1971). Kromě filmu a televize se Marie Burešová dlouhodobě věnovala také práci pro rozhlas a recitaci. Marie Burešová zemřela v Praze 14. dubna 1972 ve věku 64 let.