Michel Blanc

Michel Blanc po studiích francouzské literatury 1972 založil se svými kamarády (CH. Clavier, G. Jugnot, T. Lhermitte a J. Balasková) kabaretně divadelní sdružení Le Splendid. Některé skeče nebo komedie (z vlastní autorské dílny), s nimiž skupina slavila v polovině 70. let úspěch na pódiích pařížských kaváren a malých divadel, dostaly později i filmovou podobu (Zblázním se, Ježíšek je neřád). Podobně, jako ostatní členové souboru, tak i on nalezl herecké uplatnění v TV a ve filmu. První větší příležitosti před kamerou mu poskytli režiséři, kteří vzešli z téhož uměleckého zázemí a vyznávali stejný druh humoru, zejména Patrice Leconte. V roce 1984 debutoval sám jako filmový režisér hořkou komedií o přátelství dvou povahově protikladných hudebníků ve filmu Pochod ve stínu, kde vytvořil i jednu z hlavních rolí, hypochondra Denise. Náročnou kreaci, za níž obdržel cenu v Cannes 1986 a byl za ni nominován na Césara 1986 předvedl v postavě nešťastně zamilovaného Antonína, kterého k sobě citově připoutá homosexuální lupič (Gérard Depardieu), v černé komedii Večerní úbor od režiséra B. Bliéra. Další působivý výkon, jimž se ucházel o Césara 1989, podal v dramatu Pan Hire, kde ztělesnil neduživého krejčího, pro něhož se stalo pozorování oken dívky od naproti jediným potěšením. Díky své malé postavě a pleši byl předurčen hrát tragikomické hrdiny, s nimiž se život příliš nemazlí. Mimořádný úspěch zaznamenala jeho autorská komedie Velká únava, v níž si zahrál sám sebe – známého herce, který objeví v žebrákovi svého dvojníka a převezme jeho úlohu. Jeho filmy: Specialisté (1984), Velká cesta (1995), Líbejte se, s kým je libo (2002), Případ Dominici (2003), Druhý dech (2007), Je nám osmnáct (2008).