Pierre Dac

Pierre Dac toho za svůj život stihl hodně, byl spisovatelem, hercem, účastníkem protifašistického odboje a dlouhodobě také významným představitelem židovské komunity ve Francii. Pocházel z města Chalons-sur-Marne na západě Francie, jeho otec byl drobným živnostníkem. Podnikání se zpočátku věnoval i Pierre Dac (vlastní jménem André Isaac), mezitím se zúčastnil první světové války, z níž si odnesl zranění levé ruky s doživotními následky. V podnikání se mu příliš nedařilo a od třicátých let se pohyboval spíše v kultuře, v různých pařížských kabaretech se uplatnil jako zpěvák, sám si také psal texty k písním. Jako autor humorných scének získal značný úspěch také v rozhlase, později byl i novinářem. Již tehdy se dostal i k filmu a po boku začínajícího Jeana Gabina hrál například v komedii TEN VOJENSKÝ ŽIVOT (Les gaites de l’escadron, 1932), v dramatu JUANITA (1935) byl ředitelem dvorního protokolu. Zúročil také své zkušenosti z rozhlasu a jako autor scénáře se podílel na komedii PŘEKVAPENÍ Z RÁDIA (Les surprises de la radio, 1940). Židovský původ jej na počátku německé okupace Francie donutil k emigraci, odchod do exilu mu ale zkomplikovalo dvojí zatčení při pokusu o přechod Pyrenejí, nakonec se přes Španělsko, Portugalsko a Alžír dostal do Londýna. Tady znovu pracoval v rozhlase a formou politické satiry bojoval proti kolaborantské vládě ve Francii. Po válce znovu působil v kabaretech, vystupoval ve slavné Olympii, na scénách ABC nebo Alhambry, příležitostně hrál i v divadle (Théâtre Montparnasse, Théâtre Edouard VII), ve spolupráci s Francisem Blanche psal opět aktivně pro rozhlas. Ze společných prací s Francisem Blanche dosáhl největší popularity tisícidílný rozhlasový seriál Podepsán Furax (1956-1960), který se později dočkal i filmové verze. Kromě toho nadále působil jako novinář a spisovatel zabývající se židovskou problematikou. Jako herec se znovu objevoval také před filmovou kamerou, jednu z hlavních rolí vydavatele Bertyho hrál v dramatu z novinářského prostředí NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY (Derniere heure, édition spéciale, 1949), se svým dlouholetým spolupracovníkem Francisem Blanche hrál menší úlohu majitele restaurace v komedii PŘÍŽIVNÍCI (Les pique-assiettes, 1960). Zmínku si zaslouží i několikerá spolupráce s režisérem Robertem Dhérym (VÝHODNÁ KOUPĚ – La belle américaine, 1961; DO TOHO, DO TOHO – Allez France!, 1964), v další Dhéryho komedii TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ (Le petit baigneur, 1968) se objevil jako ministr po boku Louise de Funese. Hrál také v několika televizních seriálech, jeho filmografii uzavírá postava revizního lékaře v thrilleru ĎÁBELSKÁ TROJICE (Le trio infernal, 1974). Pierre Dac si svými aktivitami získal oblibu a popularitu u diváků a posluchačů, uznávali jej ale i umělci a politici, celý život si nicméně uchoval skromný životní styl a prosté vystupování. Závěrem dodejme, že za účast v obou světových válkách získal Válečný kříž, jeho celoživotní přínos byl nakonec oceněn i nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, Řádem Čestné legie. Pierre Dac zemřel v Paříži 9. února 1975 ve věku 81 let, pohřben je na slavném pařížském hřbitově Pere Lachaise.