Mieczysława Ćwiklińska

Legendární polská umělkyně Mieczysława Ćwiklińska (vl. příjmením Trapszo ) pocházela z hereckého rodu - tomuto povolání se věnovali nejenom její rodiče, ale i prarodiče ( nakonec i za svoje umělecké jméno si paní Mieczysława zvolila rodné příjmení jedné ze svých babiček). Narodila se 1.ledna 1879 v polském Lublinu a zpočátku to vypadalo, že se pověstné "jablíčko" tentokrát zakoulí hodně daleko... Rodiče se svoji nejstarší dcerku snažili od "šmíry" držet co nejdál a od dětství ji vedli ke "spořádanému" životu. Temperamentní dívka sice poslušně vystudovala osmileté gymnázium v Poznani a prakticky Ihned po jeho ukončení se vdala, ale brzy se ukázalo, že stereotyp manželského života není nic pro ni. Po necelých dvou letech si sbalila kufry, nechala manžela manželem a odstěhovala se do Varšavy, kde byli její rodiče právě v angažmá. Otevřela si módní salón a současně se u otce, který byl divadelním režisérem, začala učit hereckému řemeslu. 2. prosince 1900 pod jeho vedením debutovala na jevišti Lidového divadla, čímž zdárně započala svoji dlouholetou kariéru. Zpočátku vystupovala pod různými pseudonymy (Gryf, Lińska, Steinsbergowa, Szteinsbergowa, Maderowa) a prostřídala několik scén v různých polských i zahraničních divadlech ( Žitomir, Drážďany, Berlín, Petěrburg, Moskva). Vystupovala především v komediálních rolích, tančila a zpívala v operetách, kde výborně uplatnila svůj krásný soprán a nevyhýbala se ani tzv. "kalhotkovým" výstupům, považovaným tehdy za výstřední až nemravné. Tvrdě na sobě pracovala, studovala tanec a zpěv a prakticky celou první světovou válku strávila v zahraničí (Francie, Skandinávie a Rusko). Do Polska se vrátila v říjnu r. 1918 a prakticky hned navázala na své předchozí úspěchy. Brzy se stala miláčkem varšavských operetních diváků a dařilo se jí jak v profesionálním, tak i v soukromém životě. Na jaře r. 1919 se podruhé vdala a s úspěchem hostovala na těch nejpřednějších scénách hlavního města - v Polském a později i v Národním divadle. Šla z role do role a na nic jiného jí prakticky nezbýval čas. Nejenže na to po necelých deseti letech doplatilo i její druhé (a nakonec i to poslední - třetí) manželství, ale díky pracovnímu vytížení na "prknech, která znamenají svět", se M. Ćwiklińska poprvé dostala před hledáček filmové kamery až počátkem 30. let, to znamená v době, kdy už oslavila své 54. narozeniny. Stalo se tak ve filmu "Jego ekscelencja subiekt" (1933) a pro zkušenou divadelní a revuální hvězdu to znamenalo úplně novou výzvu. S chutí se pustila do práce a během krátké doby (r. 1933-1939) stačila zazářit ve více než třiceti filmech. Krušný válečný čas ale dramatickému umění nepřál a tak se z M. Ćwiklińské, podobně jako z mnoha jejích kolegů a kolegyň stala pomocná síla. Pracovala jako servírka v kavárnách "Cafe Bodo" ​​a "U herečky", aktivně vypomáhala v podzemním odbojovém hnutí a po porážce varšavského povstání se musela skrývat v Zakopaném. Po skončení války žila zpočátku v Krakově, ale po roce 1950 se znovu vrátila do Varšavy, kde získala souběžné angažmá v Polském a Novém divadle. Její nejslavnější rolí se stala babička ve hře "Stromy umírají vstoje", kterou během let 1958-1971 ztvárnila cca 1500x a která jí vynesla přízeň diváků nejenom v Polsku, ale i krajanů v USA a Kanadě, kam v roce 1971 (!čili více než devadesátiletá!) zavítala na dlouhé turné. Ve filmu se už objevila jenom jednou, a to r. 1948, kdy se s touto svojí životní etapou rozloučila snímkem "Ulica Graniczna". Od roku 1968 sice byla M. Ćwiklińska oficiálně v důchodu, ale milované divadlo s konečnou platností opustila až krátce před svou smrtí. Zemřela 28.července 1972 ve Varšavě, kde je také pochována na jednom z nejstarších a nejkrásnějších polských hřbitovů - v tzv. Alei Zasłużonych Cmentarza Powązkowskiego. Bohužel lidské hulvátství se nevyhnulo ani tak posvátnému místu a roku 2006 zde byly z jejího náhrobku ukradeny kovové litery, tvořící text epitafu.