Maurice Jaubert

Jako hudební skladatel je Maurice Jaubert podepsán pod několika zásadními díly francouzské kinematografie třicátých let 20. století, jeho umělecký odkaz ale využívali i mnohem mladší režiséři o desítky let později. Pocházel z jižní Francie, jeho otec François Jaubert byl právníkem. Maurice se narodil se v Nice, kde také absolvoval středoškolské vzdělání na Lycée Masséna, poté pokračoval ve studiu na konzervatoři a získal první cenu ve hře na klavír. V letech 1920-1922 prodělal vojenskou službu, na přání svého otce pak studoval práva na pařížské Sorbonně a krátce působil v advokacii. Mezitím se ale nadále hudebně vzdělával a jeho kariéra právníka měla nakonec jen krátké trvání, protože se rozhodl naplno věnovat hudbě. Od roku 1925 působil Jaubert v gramofonové společnosti Pleyela Records, do světa umělců pronikl také sňatkem se zpěvačkou Marthe Bréga v roce 1926, o rok později se jim narodila dcera. Kromě práce hudebního režiséra a dirigenta Jaubert nadále koncertoval, později začal i skládat, komponoval písně, ale i rozsáhlejší celky, například opery. S filmem začal spolupracovat v roce 1930, kdy se stal hudebním ředitelem ve filmové společnosti Pathé-Natan. Jaubertovy originální kompozice došly uznání ve spolupráci s významnými režiséry, kteří po příchodu zvuku pochopili, jak důležitou složkou ve filmu je hudba. Prvním z nich byl René Clair, který Jauberta pověřil hudbou k filmu PAŘÍŽ MILUJE A JÁSÁ (Quatorze Juillet, 1933), poté dvakrát spolupracoval se slavným Jeanem Vigem (TROJKA Z MRAVŮ – Zéro de conduite, 1933; ATALANTA - L´Atalanta, 1934). Další významný režisér Julien Duvivier si vysoce cenil Jaubertova hudebního vkladu pro film JEJÍ PRVNÍ PLES (Un carnet de bal, 1937). V roce 1935 opustil Jaubert stálé místo ve společnosti Pathé-Natan a naplno se věnoval skládání hudby. Kromě již zmíněných režisérů jej ke spolupráci přizvali například Robert Siodmak, Georg-Wilhelm Pabst nebo Jean-Paul Paulin, skládal také hudbu k dokumentárním snímkům, příležitostně i pro divadlo, například ke Giraudouxově hře Trojská válka nebude. Poslední významnou spolupráci navázal s Marcelem Carné a hudební složkou obohatil zásadní tituly konce třicátých let NÁBŘEŽÍ MLH (Le quai des brumes, 1938) a DEN ZAČÍNÁ (Le jour se leve, 1939). Na začátku druhé světové války byl Maurice Jaubert znovu povolán do aktivní vojenské služby a v hodnosti kapitána se zúčastnil počátečních bojů proti fašistickému Německu. Padl v bitvě u Azerailles nedaleko německých hranic v červnu 1940. Jeho podoba byla jedinkrát zaznamenána na stříbrném plátně, a sice v epizodní roli dirigenta v melodramatu PROSINCOVÁ NOC (Nuit de décembre, 1941), které přišlo do kin až po jeho smrti. Jaubertovu hudbu o mnoho let později použil v několika svých filmech režisér François Truffaut, na repertoáru zpěváků a zpívajících herců zůstávají dodnes i jeho písně.