Marc Cassot

Francouzský herec Marc Cassot zahájil po druhé světové válce slibnou kariéru ve filmu, později hrál ale hlavně v divadle a televizi, dodnes je známý především díky bohaté a dlouholeté práci v dabingu. Pocházel z Paříže a po válce krátce studoval školu technického zaměření, to jej ale nebavilo a spolu s přáteli se vrhnul do mírně dobrodružného stylu života, jaký válkou zdecimovaná Francie nabízela. Vystřídal několik zaměstnání a úplně náhodou se dostal ke konkurzu do divadla Théâtre des Nouveautés. Další shodou náhod brzy prišel k velké roli, na doporučení kolegů pak začal studovat herectví u Henriho Rollana, později navštěvoval také filmovou školu IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques). Herectví a divadlo zpočátku Marc Cassot nebral nijak vážně, spíše to vnímal jako příjemnou životní změnu, velmi brzy se ale vypracoval v uznávanou hereckou osobnost. Souběžně se začátky na jevišti se dostavily i první nabídky od filmu, poprvé se mihnul v dramatu CESTA Z VĚZENÍ (La route du bagne, 1945), první velkou roli dostal ve dvojici s Nadine Alari jako dělník Gustav ve filmu MILENCI Z MOSTU SAINT-JEAN (Les amants du pont Saint-Jean, 1947), hlavní roli fotbalisty Martina Lamberta pak hrál v příběhu ze sportovního prostředí BOHOVÉ NEDĚLE (Les dieux du dimanche, 1949). Během padesátých let hrál Marc Cassot středně velké role ve filmech různých žánrů, několikrát to byly úlohy policejních důstojníků, dostal nabídku i z Itálie a ve filmu Alberta Lattuady OBECNÁ ŠKOLA (La scuola elementare, 1954) hrál učitele, za zmínku stojí i velká úloha v příběhu o mezinárodní solidaritě KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA (Si tous les gars du monde, 1955). Jako další zajímavou zkušenost vnímá Cassot koprodukční válečný film NORMANDIE-NIEMEN (1960), jehož natáčení bylo provázeno ruskou nedůvěrou k půlročnímu pobytu francouzských herců v Sovětském svazu. Od počátku 60. let upřednostňoval práci v televizi, sám rád vzpomíná na účast v řadě historických inscenací režisérů Claude Barmy nebo Stellia Lorenziho. Nadále ale sklízel úspěchy v divadle, například Steinbeckova hra O myších a lidech se v Comédie des Champs Elysées dočkala 1400 repríz. Stále častěji se uplatňoval v dabingu, s nímž získal první zkušenosti již v roce 1951 prací na Hitchcockově filmu 39 STUPŇŮ (The 39 Steps), později se stal především dvorním francouzským dabérem Paula Newmana, jehož namluvil ve více než dvaceti filmech, daboval také Maxe von Sydow, Warrena Beattyho a řadu dalších amerických herců. Natáčení pro film mezitím v jeho aktivitách pozbylo na významu, připomeňme alespoň vedlejší role v kriminálkách KRÁSNÝ ZLODUCH (Un beau monstre, 1971) nebo KDYŽ SE MĚSTO PROBOUZÍ (Quand la ville s’éveille, 1977). Před filmovou kamerou stál naposledy v menší roli profesora v dramatickém příběhu z druhé světové války NATALIA (1989), nedlouho nato uzavřel i své aktivity v divadle, naposledy hrál ve hře Deník venkovského faráře v Théâtre de Montparnasse (1995). I když sám Marc Cassot říká, že nikdy neupřednostňoval dabing před hraním v divadle a před kamerou, právě díky dabingu je dodnes jeho jméno dobře známé. Například v trilogii o Pánovi prstenů namluvil postavu Bilbo Pytlíka (Ian Holm), v sérii o Harry Potterovi propůjčil svůj hlas postavě čaroděje Brumbála (Michael Gambon, Richard Harris). Několik let pracoval také na americkém kriminálním seriálu DIAGNÓZA VRAŽDA, v němž nadaboval hlavní postavu doktora Marka Sloana.