Bedřich Vrbský

Herec Bedřich Vrbský, vlastním jménem Vrbka, pocházel z Prahy a vystudoval Obchodní akademii, poté krátce pracoval jako úředník spořitelny, od mládí ale inklinoval k divadlu a již před první světovou válkou stál na jevištích experimentálních scén, které se zaměřovaly na uvádění moderních her symbolistických autorů. První angažmá ještě amatérského charakteru dostal v Lyrickém divadle (1911), následně působil ve Volném divadle a Intimním divadle (1912-1914), za první světové války pak již jako profesionál působil na dalších scénách. Do této doby spadá také jeho debut před filmovou kamerou v komedii PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913) v režii Jiřího Steimara. Tento film se sice nedochoval, ale do počátků filmografie jej řadíme také k dalším později slavným hercům. Zásadní etapu své herecké dráhy zahájil Vrbský v roce 1919 nástupem do Městského divadla na Královských Vinohradech, kde pak setrval přes čtyřicet sezón. Tato scéna v průběhu let několikrát (zvláště po druhé světové válce) změnila název i charakter svého působení, Bedřich Vrbský jí ale zůstal věrný až do roku 1961. Na jevišti vhodně kombinoval civilní herecký projev se společenským vystupováním a stal se vyhledáváným představitelem velkých rolí v moderně i klasice. Za zmínku stojí například jeho kreace v představeních Pygmalion nebo Ideální manžel, které předvedl ve třicátých letech. Zatímco v němé filmové éře zanechal Bedřich Vrbský jen malou stopu v podobě čtyř natočených titulů, podstatně častěji se začal objevovat před kamerou po nástupu zvuku v roce 1930. Od tohoto roku do znárodnění filmu (1945) odehrál různě velké role v bezmála dvaceti filmech. V jeho filmografii té doby dominují důstojníci armády či policie, připomenout můžeme například postavu podplukovníka Kinzla v komedii POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (1933), jediným umělecky významnějším filmem z této doby je VYDĚRAČ (1937), kde hrál továrníka Frýbla. Jedinou hlavní rolí v této době pro něj byla postava právníka Plužného v dnes již zapomenutém melodramatu ROZVOD PANÍ EVY (1937). I po válce hrál Bedřich Vrbský ve filmu poměrně často, na přelomu 40. a 50. let i několikrát ročně, pozoruhodný je především fakt, že se dokázal vyhnout tendenčním snímkům té doby a diváci jej mohli vídat především v historických dramatech nebo nadčasových příbězích ze současnosti. Nové možnosti mu přinesla pokračující spolupráce s režiséry prvorepublikové éry (Cikán, Slavínský, Frič), participaci v umělecky hodnotných snímcích mu ale nabídli především tvůrci mladší generace, z nichž je na místě jmenovat Václava Kršku, Karla Steklého nebo Otakara Vávru. Z řady postav v historických a životopisných filmech si zmínku zasluhují tituly REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) nebo PSOHLAVCI (1955). Ve dvou různých rolích se objevil i v komediích DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957), účinkoval ale i v dramaticky koncipovaných dílech ze současnosti (KUDY KAM?, 1956). Spolupráce s Václavem Krškou, datující se od dodnes známého filmu ŘEKA ČARUJE (1945), vyvrcholila Vrbského hlavní rolí despotického mlynáře Bilanského ve venkovském dramatu KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961). Tím ale také Vrbského angažmá ve filmu de facto skončilo, protože následně se již objevil jen jako předseda soudu v povídkovém snímku ČINTAMANI A PODVODNÍK (1964). V šedesátých letech navázal i spolupráci s televizí, významná je i jeho práce před rozhlasovým mikrofonem (Cyrano z Bergeracu). K uměleckému profilu Bedřicha Vrbského se sluší doplnit i jeho vlastní dramatickou tvorbu, například z jeho divadelní hry Zázračný lékař vycházel scénář k dobově populární komedii JEJÍ LÉKAŘ (1933). Jako dabér se uplatnil v legendárním Machatého filmu EXTASE (1932), kde namluvil postavu otce hlavní hrdinky. Bedřich Vrbský obdržel za svou činnost na jevišti i před kamerou titul Zasloužilého umělce (1957). Zemřel v Praze 23. února 1966 ve věku 75 let.