Recenze: Štědrovečerní pohádka Záhada strašidelného zámku

V České republice v podstatě existují hned dva národní sporty. Jedním je hokej a tím druhým komentování štědrovečerní pohádky. Loňské Tři princezny to schytaly ze všech stran. Zjednala Česká televize s touto letošní nápravu?

 

Ten zámek z názvu se jmenuje Strašperk, a tak není divu, že ho proslavily strašidelné prohlídky. Na nich je možné natrefit třeba na bezhlavého rytíře nebo na opakovaně padající obraz, což maximálně rozčiluje ministra, který celý tenhle "strašidelný" přístup považuje za zastaralý. A proto začne s generálem kout pikle proti královské rodině. Do ní patří taky princezna Elvíra, která má milou vychovatelku Hortenzii a která se seznámí s princem Arminem, který chce dokázat, že kouzelné bytosti existují. A co víc, společně budou muset vyřešit zapeklitý problém, když na zámku začnou postupně mizet lidé, přičemž nepříjemnosti se nevyhnou ani samotnému panu králi! Podaří se celou tuhle záhadu vylepšit? 

V první řadě nutno si říci, že Záhada strašidelného zámku se nesnaží být moderní ani nijak experimentální, ale naopak představuje návrat k pohádkové tradici. To mimo jiné znamená, že sledujeme souboj dobra a zla, ačkoli to zlo není vyloženě zlé. Jirka Mádl má tendence svoje postavy v pohádkách karikovat, protože ví, že v téhle herecké poloze si on sám i diváci a divačky užijí spoustu zábavy. Na druhou stranu se přeci jen může stát, že jestli se bude dívat jeho syn František, možná se ho bude trochu bát. To si pak náramně rádi počkáme jednak na to, jakých podlostí se od něj coby od ministra dočkáme, a pochopitelně také na to, jak bude zrovna tohle zlo potrestáno. Protože od začátku víme, že bude. Nejen proto, že to tak v pohádkách bývá, nýbrž i kvůli tomu, že ministr je ve své zahořklosti příliš neprozíravý na to, aby dotáhnul všechny svoje proradné plány do zdárného konce. 

Co se týče odpovědi na otázku položenou v závěru úvodního odstavce, vlastně není vůbec důležitá. Režisér Ivo Macharáček stvořil kdysi s Tajemstvím staré bambitky vynikající pohádku, která skvěle šlape od začátku do konce. Tentokrát tomu tak není, přestože vedle tradice se snaží ctít jednoduchost, což mu vychází, dokud se ona jednoduchost nepromění ve finální třetině víceméně jen v málo souvislé řazení scén za sebe. Málokterá posune příběh někam dál. A ta, které se to povede, stejně nevyužije svůj celkový potenciál. Ostatně to samé platí pro lokace, které jsou nádherné a které nám můžou všichni ostatní závidět. O to více zamrzí, že až na výjimky nebyly povýšeny na prakticky plnohodnotnou postavu. 

 

 

Možná, že si toho byli tvůrci vědomí, ale spoléhali na to, že diváci ledacos odpustí, když se zadařilo dát dohromady tak skvělé obsazení. O Jirkovi Mádlovi už šla řeč. Jeho společné scény s Pavlem Křížem zrovna patří k těm, které si pravděpodobně leckdo bude chtít pustit opakovaně. Oskar Hes a Sofie Anna Švehlíková spolu před kamerou fungují na výbornou a zmíněná herečka evidentně zdědila talent jak po rodičích (Jitka Schneiderová a David Švehlík), tak po dědečkovi (Alois Švehlík). Hortenzie v tradičně líbivém podání Jany Plodkové představuje jedinou postavu, která dokáže překvapit. A o které, když čteme takříkajíc mezi řádky, se můžeme dozvědět mnohem víc. Dokonce i to, co sami tvůrci patrně ani nezamýšleli. 

Záhada strašidelného zámku se klidně mohla po prvním Andělovi Páně a Micimutr stát další štědrovečerní pohádkou, která by před premiérou v televizi zamířila do kin. Z obsahového úhlu pohledu to sice skřípe, ale z toho vizuálního se jedná o podívanou, jaká snese nejpřísnější kritéria! Kameraman David Ployhar nepřekvapivě opět nepolevil ze svého vysokého standardu, takže by se v podstatě kterýkoli frame dal vytisknout a pověsit na zeď jako obraz (který by tedy rozhodně nepadal), včetně těch v trikových záběrech, kdy zvláště ten úplně poslední jest v tom nejlepším slova smyslu úsměvný. Každopádně, přestože by bylo dost, co zlepšovat, bylo by překvapivé, kdyby po zhlédnutí této letošní štědrovečerní pohádky nepanovala u většiny diváků a divaček spokojenost. 

P. S.: Skutečnost, že jsem Záhadu strašidelného zámku viděl ve stejný den jako Avatar: Oheň a popel, se do hodnocení nijak nepromítla. 

 

HODNOCENÍ: 6/10

 

FOTO: Česká televize