Recenze: Zrození alchymistky

Co se filmů týče, jedná se o třetí návrat do magického světa Oberon. Tentokrát však nejde o pokračování, nýbrž o prequel, což se tvářilo jako docela dobrý nápad …

 

V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit ... Tedy, byl jeden chlapec s jizvou na čele … Ne, ještě jinak! Žila byla, holka jménem Ariana. Když jí bylo dvanáct let, přišel za ní do sirotčince královský rádce Archivald (Roman Zach) a odvedl ji s sebou do Akademie alchymistů. Věděl, že tahle holčina může dokázat mnohé, ale přesto bylo naprosto zásadní, aby v první řadě zvládla přijímací zkoušky. (Jako kdyby David Beckham váhal, jestli je Lionel Messi opravdu dostatečně dobrý na to, aby mohl hrát za jeho klub Inter Miami). Možná, že Archivald rozpoznal, že by Ariana mohla spadnout na temnou stranu síly a potřeboval všechno posichrovat. Budeme mít příležitost to zjistit, protože na scéně se opět objevuje čarodějnice Murien (Simona Hába Zmrzlá), která zaklela v čase princeznu Ellenu a přivolala Černou bouři, a která kandiduje na post nejvíce sexy záporačky českého filmu. A jestli s tím někdo nesouhlasí, tak zřejmě jenom proto, že se vlastně tak docela nejedná o záporačku.

Jak už napovídá začátek předchozího odstavce, tahle série nesleduje originalitu, nýbrž to, co v rámci žánru funguje a dobře se to ví, že to funguje. Pravda, nabízí se otázka, čím to je, že když Gandalf zařve „You shall not pass“, má to svoji velikou váhu, zatímco když se o fantasy mluvu pokouší jeho tuzemský protějšek, tedy Archivald, není to jaksi úplně ono. Je to tím, co říká, anebo se tomu prostě v českých podmínkách, kde jsme zvyklí na jiné žánry, složitě věří? Ať je to tak, nebo tak, nebo ještě docela jinak, nic to nemění na tom, že na domácí poměry představuje celý tenhle oberonský svět a mytologie jej obklopující dílko nevídané, ale přitom zcela univerzální a tím pádem v pohodě vyvozitelné do zahraničí. Nejen proto, že jednou z lokací se opět stal barrandovský backlot, který můžou diváci a divačky vidět taky v titulech Kletba bratří Grimmů (recenze), Borgia, Soumrak Templářů či Vlkodlaci z Temného Hvozdu. Vedle filmů už existují knihy a tvůrci se brzy chystají realizovat další plány, jak dění v Oberonu ještě víc rozšířit.

Po zhlédnutí Zrození alchymistky jim v jejich snažení nejde nedržet palce. Princezna zakletá v čase byla poněkud nedotažená. Princezna zakletá v čase 2 se pro změnu vyznačovala nepřiměřeně přeplácaným závěrem. Ovšem sledovat tuto podívanou je vlastně po celou dobu velice příjemné, byť se rovněž nevyhne hlušším momentům. Tím nejhlušším a nejdotaženějším bude situace kolem záporáckého Turaka (podobnost jména se záporáckým Torakem v podání Rollanda Møllera, tady vyzpovídaného, z Jana Žižky, je čistě náhodná), která zůstává tedy vrcholně nejasná. Že by to souviselo s tím upozorněním, které na nás vyskočí hned při naskočení závěrečných titulků? A sice, že Zrození alchymistky brzy poběží na Prima+ v seriálové podobě, tudíž se seriál musel sestříhat do té filmové, což bývá vždycky ošemetné. Tak je to trochu nestandardní přístup, v případě českých televizních stanic však nikoli dosud nevídaný.

 

 

Tvůrci vědí, že stejně jako dobrý sci-fi či historický počin, taky dobrá fantasy by ideálně měla obsahovat něco, co známe také z našeho reálného světa a s čím je možné se ztotožnit. Ariana, kterou ztvárňuje velice talentovaná Magdalena Müller, se snaží zapadnout, přestože si je sama vědoma svého mimořádného nadání, kterým nevládnou de facto ani její mentoři Mertur (nikoli Merlin) a Lara (nikoli Croft), přičemž Cyrilovi Dobrému a Sáře Korbelové (rozhovor) to před kamerou funguje výborně. A zmíněnou herečku až můžeme začít podezírat z toho, že magické schopnosti ovládá i normálně ve skutečnosti!?! Ostatně ono cool malování runy, o kterých jinak zpívá i Daniel Landa (rozhovor), se stalo velmi oblíbeným, jak dokládají videa doprovázející závěrečné titulky. Ale hlavní hrdinka se musí mít na pozoru před přítomností Zirfánců (aka Havraní démoni), s nimiž má možná co do činění také Verra (režisérova manželka Elizabeth Marie Kubík), neboli postava, která se tváří, že sama dobře ví, že její potenciál je vskutku mnohem větší, než jak je nám tady předkládáno. Tak uvidíme, co předvede v rámci seriálu.

Zrození alchymistky je jediná česká pohádka, jaká letos před Vánocemi zamíří do kin. Tedy, nepočítáme-li restaurované verze těch s názvem Jak se budí princezny a Pohádky tisíce a jedné noci. Největším žánrovým konkurentem jí, co se úplných novinek týče, bude Čarodějka: Druhá část, ale o ní se dá tvrdit, že je navzdory mnohonásobně vyššímu rozpočtu příběhově nedotaženější. Pravda, český počin by zasluhoval na závěr nějakou výraznou pointu. Vlastně nejen na závěr, nýbrž kdykoli. Ta o tom, že když je někdo oblečený v černé, ještě neznamená, že je zlý, je sice hezká, leč přeci jen nedostačující. Další jsou nadhozeny, ale žádná úderná smeč, která by zdůraznila jejich význam, se nekoná. Každopádně platí, že ze všech tří dosavadních filmů o Oberonu jde o ten nejzdařilejší. A kdyby nadále měly vzestupnou tendenci a potvrzovaly, že fantasy představuje žánr v našich zeměpisných šířkách pořád v pohodě realizovatelný, určitě by se vůbec nikdo nezlobil, ale naopak by ocenil, že to nemusí být většinově o těch českých filmových komediích 21. století, mnohdy jen málo kvalitních.

 

HODNOCENÍ: 8/10

 

FOTO: Bohemia MP