Recenze: Čarodějka: Druhá část

Očekávané pokračování loňského hitu, které si opět dělalo zálusk jak na vysoké tržby, tak na četné nominace na prestižní ocenění.

 

Dvanáct. Tolik měsíců uteklo od první části. A zároveň se jedná o počet roků, po které si Elphaba (aka Zlá čarodějnice ze Západu) hospodaří v lesích země Oz, tj. stranou veškerého důležitého dění. Ve skutečnosti není zlá, ale tak hodná, jak jenom čarodějnice ve své podstatě může být. V momentě, kdy se s ní ve dvojce prvně setkáme, působí jako nazlobený Superman, u kterého nikdy není dobré, když mu přeskočí, protože s jeho mocí, když zapomene na svou dobrotu, může natropit nepředstavitelné škody. Z lesů vylezla jen proto, že nemůže přihlížet lžím a podvodům, které vaří čaroděj (Jeff Goldblum) za pomoci děkanky Madame Morrible (Michelle Yeoh). Elphaba bude chtít dokázat, že se stala terčem sprosté propagandy, která potřebovala ukázat prstem na jakéhokoli domnělého viníka, na kterého by šlo svalit všechny nezdary všech obyvatel země Oz. A do toho si Glinda bude brát Fiyera, což pro Elphabu není snadné, protože k němu zřejmě taky něco cítí, přestože to tak vlastně až do určitého momentu vůbec nevypadá, resp. se to do určitého momentu prakticky nijak neřeší.

Na obou Čarodějkách je ponejvíce povznášející ta až geniální chemie, kterou mezi sebou mají a rozvíjejí Ariana Grande a Cynthia Erivo. V každé z jejich společných scén, ve kterých je máme možnost sledovat a ve kterých si ukázkově nahrávají, maximálně potěší. Takhle to vypadá, když se jedna herečka napojí na druhou, se kterou si nepochybně skvěle rozumí i tehdy, kdy jsou kamery vypnuté. Zářivě blonďaté vlasy, princeznovsko-panenkovský vzhled a navita se v kombinaci se zelenou pletí, upřímnou dobrosrdečností a tím ikonickým špičatým kloboukem staly de facto okamžitě nedílnou součástí popkultury. A při vzpomínce na film jenom pomyšlení na vzhled obou těchto nejdůležitějších postav okamžitě přinutí k úsměvu. Není nejmenších pochybností o tom, byť to tak možná na první pohled nemusí vypadat, že příprava na ztvárnění té či oné úlohy musela být nesmírně náročná.

 

 

Ani ne kvůli těm hudebním číslům, kterých bude okolo deseti. Složitě se to počítá, neboť někdy postavy začnou zpívat jenom krátce a nesměle, jako by si samy nebyly jisté, jestli zrovna zpívat mají. Choreografie těchto sekvencí není něčím, na co bychom měli dlouho vzpomínat. Písně sice posouvají příběh, což je u autora muzikálové předlohy standardem, ale kdyby se všechny s výjimkou dvou nebo možná tří vystřihly, a všechno by se v několika málo větách místo zpívání normálně řeklo, vyloženě o nic úchvatného bychom nepřišli. Z tohoto úhlu pohledu představuje kupříkladu letošní neprávem zhejtovaná Sněhurka mnohem přínosnější a líbivější podívanou. Daleko zajímavější téma spatřujeme v té manipulaci a v těch lžích (byť nezřídka milosrdných). Protože tohle není o tom vytvořit zlo, aby všichni poznali, jak teda vypadá dobro. Tohle je o tom, kterak autority říkají prostým lidem to, co chtějí slyšet, a kterak pro svůj osobní prospěch tu nenápadně, tu rázněji, odvádějí pravdu na vedlejší kolej. Trochu to může vypadat, že se ze strany tvůrců jedná o zastavování zrcadla nejen USA, nýbrž i dalším zemím, ve kterých voliči dopouštějí, aby se moci chopili ti, kteří by vládnout teda ani omylem neměli!

V Čarodějce: Druhé části se dlouho jede ve stejném duchu jako v této první. Režisér Jon M. Chu se svými spolupracovníky a spolupracovnicemi v nejlepším slova smyslu připomínají zlatou éru amerických muzikálů, která probíhala od 40. do 60. let. Nezáleží na tom, jestli je nám 10 nebo 90 nebo cokoli mezitím. Sami sebe můžeme pochválit, že jsme se zvedli a vyrazili do kina, protože tenhle příběh na velké plátno stoprocentně patří … Jenže v posledních cca dvaceti minutách se prakticky úplně všechno začne nepochopitelně rozsypávat!!! Hrdinky a hrdinové jakoby vypili lektvar hlouposti a začaly se předhánět v tom, kdo předvede iracionálnější chování či reakci. Kdyby druhá Čarodějka vznikla pod hlavičkou studia Sony, dalo by se to asi pochopit, jelikož tam mají s optimálním vyprávěním příběhů v současnosti trochu problémy. Ale tohle je Universal!

 

 

Nechceme si nechat poničit fajnový zážitek, takže se snažíme si tuhle náhlou a prudkou změnu nějak vysvětlit. Bohužel se to při nejlepší vůli dostatečně nedá. Pokud chce někdo argumentovat tím, že jde přece o pohádku, které se dá ledacos pro její ušlechtilý záměr snadno odpustit, měl by se nad sebou řádně zamyslet! Jasně, v tomto nastalém chaosu se sice dočkáme i pěkné scény, ve které se Glinda a Elphaba legračně poperou (tj. samozřejmě nikoli nožem, ani sekerou), ale co je to platné, když se první jmenovaná ani na druhý pokus nedokáže přinutit k upřímnosti, když se ve zcela seriózní chvíli dočkáme bizarně žoviálního prozpěvování, anebo když princ ve svých názorech bez jakéhokoli logického vysvětlení ze sekundy na sekundu otočí o sto osmdesát? Opravdu nikoho nenapadlo se před puštěním do projektu za 150 milionů dolarů zamyslet nad tím, jestli všechno ve scénáři dává doopravdy dokonalý a jednoznačný smysl a jestli náhodou nemůže existovat na danou věc ještě druhý a přitom zcela protikladný pohled?!? Zamrzí a jenom to vlastně potvrdí, že co se filmových pohádek týče, není nad ty klasické české.

Čarodějka: Druhá část je film, během jehož sledování vyvstane taky myšlenka, že v muzikálové divadelní podobě to vlastně musí být strašlivá nuda, kde se ledacos dobře zamýšleného musí spíše minout účinkem, protože žádné jiné médium nedokáže vytvořit taková kouzla jako film! „Movie Magic“ v případě Druhé části funguje dlouhou dobu naprosto ukázkově. Navíc se nám prequel mění v sidequel, což znamená, že se události odehrávají ve stejné době jako ty, které spatřujeme v Čaroději ze země Oz, z čehož se tedy rozhodně dalo vytěžit mnohem víc, kdyby nedocházelo ke zkratkovitosti a kdyby se pasáže podařilo lépe propojit nebo rozšířit. Teoreticky se dá napsat, že úplným závěrem bude celkový dojem malinko napraven, leč na tom, že skvělé momenty finální dvacetiminutovka necitlivě pošlapává, nic nezmění ani přítomnost zbabělého lva nebo jakékoli množství okřídlených opic.

 

HODNOCENÍ: 7/10

 

FOTO: CinemArt