Recenze: Sněhurka

 

 

„Roztomilá zvířátka jsou základem úspěchu.“ Uvedenou větu si teď rozebereme. Nikoli z hlediska mluvnického, nýbrž obsahového. Tvůrci české Zlatovlásky, jaká jinak vychází z tvorby Karla Jaromíra Erbena, jsou přesvědčení o tom, že to prostě bez nich v pohádkách nejde, a proto zakomponovali psa Štístka, se kterým se seznámíme velice nevšedním (čtěte bizarním) způsobem. Jeho celkový přínos této letošní verzi by vydal na samostatný rozbor. Sněhurka není „přezvířátkovaná“ a zvířátka jsou fakticky roztomilá – zvláště pak srnka a ježeček (ač bez jablíček na zádičkách). Jejich přítomnost má jasné opodstatnění a v případě srnky přinese i jednu velmi pěknou, ba kouzelnou scénu. Prim tady však samozřejmě hrají takříkajíc postavy o dvou nohách. Zlá královna má nadpřirozené schopnosti, což lidé většinou nemají, takže proto „postavy o dvou nohách“, nikoli lidské.

Žili byli, v jednom království, král a královna. Spravedlivě vládli, poddané nevykořisťovali a byli těmi nejlepšími vzory pro svou dceru, která se narodila jednoho zimního dne, a proto dostala jméno Sněhurka. Společně se měli fajn, dokud ze tří nezůstali dva a ze dvou jedna. Zlá královna si nabrkla otce titulní hrdinky, a pak ho poslala řešit nepodložené záležitosti kamsi do Jižního království. Jenže král už se nevrátil a Zlá královna si podmanila jeho království. Začala uzurpovat a vykořisťovat. Ze Sněhurky, právoplatné následnice trůnu, učinila služku. Přesto si občas vyslechne její názor, což by z ní na poli současné politické diplomacie nedělalo vyloženou záporačku. To, že nakonec vždycky všechno udělá po svém, tj. zvolí z morálního hlediska nesprávné rozhodnutí, už je samozřejmě věc druhá.

I Zlá královna může být krásná, ale dokáže ze sebe udělat také shrbenou stařenu, čímž oblafne důvěřivou a hodnou, ba až naivní Sněhurku, která si neváhá vzít z jejích zákeřných rukou otrávené jablko. V tomhle se bohužel nic nezměnilo. Protože kdyby jej odmítla, byl by to celkem vítaný úkrok, ačkoli mnozí by si jistě stěžovali, že už to není Sněhurka. Ta sice vychází z tohoto kultovního, vůbec prvního celovečerního animáku, avšak samotnou postavu nestvořil Walt Disney, nýbrž bratři Grimmové. Pravda, Zlá královna se po proměně oháněla přívěskem, který hlavní hrdinka předtím darovala Jonathanovi, což je nová postava a takový Robin Hood, se kterým se prvně setkala, když v královské kuchyni kradl erteple.

 

 

Navzdory ztrátám a příkořím ji nepřešla chuť do zpěvu. Hrané Disneyovky vycházející z původních animáků jsou velmi úspěšné, přestože se dá tvrdit, muzikálový háv jim ne vždycky svědčí. U Sněnurky byl nevyhnutelný, protože spousta lidí by byla zklamaná, kdyby neslyšela Haj Hou. Rozhodně bychom tady našli podobnosti s Čarodějkou. Nejen v tom smyslu, že se v obou projektech zpívá, oba vycházejí z klasik, jaké spatřily světlo světa ve 30. letech, a oba pochopitelně zamířili do kin i s dabingem, v jehož rámci si českou verzi vysloužily i písničky. Nedá se předpokládat, že by se z nějaké z nich vyklubal tak obrovský hit jako Let it Go / Najednou, ale to nic nemění na tom, že české znění jest v tomto případě velice povedené. Aby nebylo, když si ho jednak hlídá samo studio Disney, a druhak se o něj postaral režisér, který pro nás připravuje i Simpsonovi.

Spojitost s legendárním seriálem o žluté rodince ze Springfieldu existuje také v tom smyslu, že se v něm zrcadlo Zlé královny slavně upgradeovalo na HDTV. Ano, tentokrát se záporačka zase ujišťuje, že je v zemi zdejší tou nejkrásnější. Dozvíme se však, že krása je pomíjivá, stejně jako květina a hodnota diamantů, a že být krásná není všechno. Existují přece důležitější vlastnosti, které přitom nebývají na první pohled vidět. Gal Gadot se do role typově hezky hodí. V něčem se malinko podobá Zlobě, ale to rozhodně nebyl její záměr. Zlou královnu ztvárňuje … inu, ztvárňuje ji tak, jak bychom v rodinném filmu od Disneyho očekávali.

 

 

A Sněhurka by si sice měla lépe hlídat svou dobrosrdečnost, leč jinak se rozhodně nejedná o žádnou krásku v nesnázích, jak dokazuje i lesní scéna, kdy odmítne utéct a vrátí se helfnout v boji s nepřáteli. Ačkoli pořád naštěstí platí, že ji může probudit jen polibek z pravé lásky, což je podivná a celkem snadno zlomitelná záporácká podmínka, ale budiž. Naštěstí není snadné zařídit, aby si ho dala sama. Takže bez chlapské pomoci se neobejde, což je dobře, protože k pohádkám to prostě patří. Na druhou stranu, tahle Sněhurka asi opravdu nehledá lásku, jelikož v první řadě cítí, že má na to, aby byla silnou a spravedlivou panovnicí. Považovalo se tenkrát v roce 2005 za velkou kontroverzi, že japonskou Gejšu měla hrát čínská herečka Zhang Ziyi. Teď se řešilo obsazení kouzelné Rachel Zegler, a to pro její latinskoamerický původ, pro který její pleť logicky není bílá jako sníh. No a co? V úloze nebojácné, spravedlivé, krásné, kurážné a věrné Sněhurky je výborná. A do jisté míry se dá napsat, že v této úloze skombinovala zkušenosti získané z West Side Story, Shazam! Hněvu bohů, Hunger Games: Balady o ptácích a hadech a možná i z Y2K.

I když je to trochu mrzuté, kór v případě pohádky, nelze se nepozastavit nad korektností. Nad tím, že titulní hrdinka tentokrát nespočine v prosklené rakvi, se nikdo nepozastavuje. Zato se řešilo něco jiného. Zatímco třeba Krásce a zvířeti zůstal název kompletní, tady z něj odpadlo sedm trpaslíků. Když herec nebo herečka malého vzrůstu hrají postavu malého vzrůstu, se tváří na první pohled býti logickou rovnicí. A platí to i naopak. Takový André the Giant při své výšce 2,24 m sotva mohl hrát postavu malého vzrůstu. Sněhurka využívá pro vytvoření Stydlína, Prófy, Šmudly, Štístka, Dřímala, Kejchala a Rejpala počítačové efekty, kterých se v současnosti přece využívá v rozličných hollywoodských bijácích, což by tudíž nemělo být důvodem pro stěžování si. Rozčilovat by se mohl tak akorát Tommy Lee Jones, kterého poslední zmiňovaný z trpaslíků nápadně připomíná. A to nejen svým vzhledem, nýbrž vlastně rovněž charakterem, protože držitel Oscara za Uprchlíka je známý svými bručounskými postavami.

Sněhurka je film s pěknými maskami a kostýmy, na který se snesla naprosto nesmyslná a zbytečná vlna hejtů, stejně jako v únoru letošního roku na Emilii Pérez. Jednou z věcí, které by pohádky měly nutně obsahovat, je výchovný aspekt. Pro tuhle to určitě platí – nejen v tom smyslu, že ukazuje, že není dobré se extrémně rozčilovat, že s důvěřivostí se to nemá přehánět a že je správné se vzepřít vládci, když nemožně vládne a používá výrazy jako „vyřízni jí srdce“, „vyděsila jsem tě?“ nebo „čauky, lidi“. Režisér Marc Webb má na kontě nadhodnocované počiny 500 dní se Summer a Velký dar, pochybného Amazing Spider-Mana, vynikajícího Amazing Spider-Mana 2 a hromadu klipů, s čímž zřejmě souvisí, že Sněhurka není řemeslně úplně čistá. Zcela zarážející je však především vizuální stránka, která působí dojmem, že se do jisté míry zapomnělo na color grading. Pořád se ale jedná o fajn pohádku.

FOTO: Falcon