Rozhovor: Eliška Balzerová

FDB: Je něco, co se vám na vaší roli obzvláště líbilo?
Eliška Balzerová: No, to se těžko říká. Já jsem si přečetla ten scénář a líbilo se mi to jako příběh, takže bych z něho svou roli neoddělovala. Ale líbila se mi ta čistírna peřin od zlých snů, které ta babička vládne, a je šťastná, že tohle může pro lidi dělat. Sice odstraňuje zlé sny z peřin, ale netuší, že jsou skladované u ní ve sklepě. A když se jí celá ta živnost pokazí, tak samozřejmě zabojuje, a s kuchyňským nářadím jde spolu s rodinou na zlou věštkyni. Takže se mi moc líbilo, že je to babička-bojovnice.

FDB: Jaký je podle vás F. A. Brabec režisér?
Eliška Balzerová: No, František je svým způsobem pořád dítě, on všechno vidí všechno v obrazech, které jsou krásné, stejně jako ta barevnost celého filmu. Ty triky jsou úžasné, to je neuvěřitelná práce a pro mě to byl takový malý zázrak. Myslím, že na tom filmu si najdou svoje i dospělí i děti, protože tam hrají i malí hrdinové.

FDB: Znáte i jeho předchozí filmy?
Eliška Balzerová: Ano, viděla jsem Máj, viděla jsem Krále Ubu. Viděla jsem hlavně jeho kamery, když ještě natáčel s Honzou Svěrákem, takže jeho práci znám dost dobře.

FDB: Budete souhlasit, že jde o jediného českého režiséra, který se nebojí zariskovat?
Eliška Balzerová: Ano, protože on tu techniku má tak zvládnutou, že do toho šel. On dokonce za kameru posadil svého vlastního žáka, Michala Hůlu, aby ji obsluhoval. To jsem si říkala, že z toho musí být asi nervózní, ale zároveň, že mu musí František opravdu věřit. Někdy za něho samozřejmě zaskočil sám, když to byl třeba nějaký náročnější záběr. Ale Míšu já jsem měla moc ráda, a velmi hezky jsme spolupracovali, protože jsme se velmi rychle na všem domluvili.

FDB: A kdyby vám F. A. Brabec nabídl roli ve svém dalším filmu, přijala byste ji?
Eliška Balzerová: No, musela bych samozřejmě přečíst scénář, jestli bych to zvládla. Protože i tady jsme museli nejprve podstoupit nějaké zkoušky, protože to byl muzikál. Nejprve jsme museli zpívat, pak jsme také dělali nějaké pohybové zkoušky, a když uděláte tyhle první dva kroky, tak jste na sebe trochu pyšní, a vezmete roli. Takže pro mě by bylo opravdu důležité, jestli bych zvládla to, co by mi František nabídl.

FDB: Myslíte si, že je dobře, že fenomén 3D dorazil už i k nám?
Eliška Balzerová: Nevím. Samozřejmě je to nová technologie, ale mě to bavilo sledovat, jak tam chystali ty obří kamery, které pracují jako dvě oči, a musí být srovnané naprosto přesně vedle sebe, takže se neustále zaměřovalo, a v tom se to natáčení prodlužovalo a bylo komplikované. Ale ptáte se, jestli je dobře, že 3D dorazilo i k nám. Já si myslím, že do roka budeme mít všichni možnost sledovat 3D pořady i v televizi. Takže V peřině bude možná první film ve 3D, který u nás v televizi odvysílají.

FDB: Viděla jste už předtím nějaké filmy ve 3D?
Eliška Balzerová: Ano, samozřejmě. Viděla jsem Avatar a Alenku v říši divů.

FDB: Nevím, jaký vy na to budete mít názor, ale za sebe musím říct, že mi připadá, že u většiny amerických filmů není 3D efekt skoro vůbec výrazný, a o to více mě překvapilo a potěšilo, že právě u prvního ČESKÉHO 3D filmu je ten efekt opravdu hodně znát …
Eliška Balzerová: Víte, to je proto, že si dali hodně záležet. Protože to bylo poprvé, a věděli, že tohle srovnání přijde. Sice si asi někteří řeknou: ‚No jo, Avatar to není,‘ ale já si myslím, že se to nesmírně povedlo, a že se to možná docení právě až tak za rok nebo za dva, až to lidé uvidí třeba doma na obrazovce. Ale my jsme se snažili dělat i různé efekty, jako třeba když Pepa Vojtek smáznul pěnu piva, a ta „vyletí ven z obrazu“. Nebo já jsem měla takovou utěrku, kterou mávnu, a ona v podstatě letí na vás. Měli jsme tam peří a různé jiné věci, které vejdou do prostoru, k vám, a skoro interaktivně se vás dotknou. Pamatuju si, že když jsme měli první kontrolní projekci, tak jsme úplně uskočili, aby nás ta pěna nepolila. Takže jsme si s tím opravdu všichni vyhráli. A když jsme zjistili, jak to 3D pracuje, tak jsme se s tím snažili pro efekt také nějak nakládat.

FDB: Jak se vám spolupracovalo s vašimi „spoluhráči“?
Eliška Balzerová: Tak já všechny znám. Ninušku Divíškovou dlouhá léta. Lucku Bílou znám také odmalička, poprvé jsem ji potkala, to byla ještě děvčátko, v Bídnících v divadle na Vinohradech, kde vlastně začínala, a teď V peřině jsme si zahráli matku s dcerou. Karla Rodena znám léta ještě z Českých Budějovic, kde jsem ho vozila v kočárku. A znám i děti, které ve filmu hrají. Lucii Zedníčkovou, maminku malé Amálky, znám také odmalička, takže my jsme tam byli opravdu taková rodina, a František i vytvořil tu atmosféru rodinného klanu, aby všem bylo dobře.